11. 1. 2026
Alkohol
Dobrý den,
obracím se na vás, protože mám problém s alkoholem a chováním pod jeho vlivem. Když se hodně napiju, bývám agresivní, vyčítám blízkým staré věci a ubližuju jim slovně. Střízlivý toho lituju a mrzí mě to, ale opakuje se to.
Nechci tím dál ničit vztahy a rád bych se naučil, jak alkohol omezit nebo přestat pít a jak zvládat vztek a emoce. Prosím o radu, jaký by pro mě byl vhodný další krok a jakou formu pomoci byste doporučili.
Děkuji.
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
To, co popisujete, je typický projev problémového užívání alkoholu – alkohol u některých lidí výrazně snižuje sebekontrolu, zesiluje potlačené emoce a spouští agresi nebo výčitky, které by střízliví neřekli. To, že toho střízlivý litujete a že se to opakuje, je důležitý signál, že samotné „hlídání se“ nebo vůle v opilosti už nestačí.
V takové situaci je potřeba řešit dvě roviny zároveň: samotné pití a práci se vztekem a emocemi. Pokud alkohol opakovaně vede k ubližování blízkým, bývá nejbezpečnější cestou úplné přerušení pití alespoň na delší dobu, protože pokusy o „kontrolované pití“ u tohoto vzorce chování většinou selhávají. Práce se zvládáním emocí pak dává smysl hlavně ve střízlivosti, kdy je nervový systém schopný se nové strategie učit.
Doporučila bych obrátit se na adiktologickou ambulanci, kde s vámi mohou probrat míru rizika, vhodný cíl (omezení vs. abstinence). Kontakty na odbornou pomoc najdete zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/.
S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
10. 1. 2026
"nemohu" k lekari, abych resil svou zavislost
Dobry den, myslim, ze muj dotaz by se mohl take jmenovat "lekarske tajemstvi". Jsem dlouholetym uzivatelem pervitinu, pricemz si dovolim tvrdit, ze moje zavislost je "stabilizavana", ve smyslu zvysovani davek, nebo spolecenske nebezpecnosti. Jsem vlastne slusny clovek, se stabilni praci, kterou jsem schopen pokryt vydaje s tim spojene. Prezto nemam pochybnost o tom, ze v extradlouhodobem horizontu je to neudrzitelne, a ze bych se mel lecit.Ustavne. Samo rozhodnuti k lecbe, neni snadny krok, ale narazim na jeste "vetsi problem" se kterym nevim, jak nalozit, a tak se zaroven lehko stava vymluvou. K jadru veci. V zamestnani nemam dlouha leta nejmensi problem zpusobeny mym stavem. Doposud. Prezto ale, prace prave v moji profesy, pod vlivem omamnych latek, je v konfliktu se zakonem CR. Nikoli trestnim, aby mi hrozilo odneti svobody, to ne, ale jadrem moji otazky, je vlastne to, ze kdyz pujdu za doktorem, at uz kvuli zdravotnim problemum, ktere mam , nebo prave kvuli domluveni ustravni lecby, nemohu zde byt anonymni, a zaroven se domnivam, ze v takovemhle pripade, se na vec nevztahuje nic, jako lekarska prisaha mlcenlivosti, pokud situace bude vyhodnocena, jako verejne ohrozeni. Tedy jak jsem jiz napsal, zaedna policie, soudy, nebo tak, ale myslim, ze by reakci doktora, bylo zamezeni mi vykonavat dale moji profesy. A to je vlastne moje otazka, protoze nevim, co mam delat. Na ustavni lecbu se pripadne ceka stredni i delsi dobu, a dobra, mozna bych mohl predpokladat, ze vlastne budu v prac.neschopnosti, po celou tuto dobu, ale nevim. Vim ze v lecbe to tak byt muze, ovsem pri cekani? Nevim. No a jednoduse, zeptat se tam jit nemohu a reakci si nemohu byt jist, cili se citim trochu v pasti, a vzhledem k tomu, ze me situace vetsinou vylozene nepali, nenici mi zivot(zatim), tak motivace resit situaci, je timto velmi oslabena a neudelam nic. Jak jsem rekl, uz jen to rozhodnuti neni snadne, a nemam tu motivaci kazdy den. S timhle? Nemozne. A tak se, jako spatnemu vtipu cerneho humoru usmivam paradoxu, ze pokud moje cinnost je nebo muze byt verejnym ohrozenim, nebo tak neco, je to zaroven tim duvodem, proc neudelam nic, a vse pokracuje bez zmeny tak, jak je. A tento muj trabl se netyka jen prave nastupu lecby, ale i vsech ostatnich mych zdravotnich problemu, kdy bych potreboval pomoc, radu, nebo medikaci, pricemz jsem takoveho smysleni, ze kdyz potrebuju dobre pomoci, prvni co musi doktor vedet, je prave to, ze uzivam, aby to mohl vest v potaz. Zde je bohuzel i sekundarni problem, kteremu sice rozumim, ale nepomaha mi, a to, ze vzdy a v prvni rade, je ono "musite prestat brat drogy, protoze jsou hlavni pricinou vaseho problemu". Ano, vim ze je to pravda, ale neprestanu ze dne na den. Nejlepe to mozna ukazat na ciste modelove situaci, kdy bych vubec o zadne lecbe nepremyslel, a byl se svou zavislosti proste spokojen, i prez vedomi, ze moje zivotnost bude vyrazne zkracena. A do toho prijdou problemy s cevami, s tlakem, co ja vim, mam uz svuj vek. Opravdu chapu, ze lekar, ktery chce delat dobre svou praci, nechce pristoupit na to "dobra, tedy uzivejte dal, a tady k tomu berte tyhle leky" :D protoze tim vlastne "prehlizi" hlavni pricinu. Neznamena to ale, ze neni zaedna moznost, jak problem aspon pribrzdit, nebo zmirnit proste. Napsal jsem vic nez dost, a dotaz to neni konkretni, a je obsahly. Prezto doufam, ze mi odpoved muze pomoci nalezt cestu, protoze kdyz na to budu sam, opravbdu to nakonec asi nedopadne dobre. (prijimam i odpovedi typu , ze uz jsem vypatlanej a jsou to vymluvy, mozna totiz nehledam prakticke reseni, ale zpusob motivace. Nevim sam)
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
To, co popisujete, je velmi časté dilema lidí ve „funkční“ závislosti a není to hloupé ani vymlouvání – je to reálný střet mezi léčbou, existenční jistotou a strachem z následků otevřenosti.
Základní věc je, že lékařská mlčenlivost v ČR platí velmi silně. Lékař nemá povinnost automaticky informovat zaměstnavatele, úřady ani jiné instituce o tom, že užíváte návykové látky nebo že nastupujete do léčby. Výjimkou jsou pouze situace, kdy je bezprostředně a konkrétně ohrožen život nebo zdraví jiných osob. Samotné užívání pervitinu ani rozhodnutí jít do léčby tuto hranici obvykle nenaplňuje.
Pokud se obrátíte na lékaře kvůli zdravotním obtížím nebo kvůli domluvě ústavní léčby, není jeho automatickou reakcí „zakázat vám výkon profese“. Posuzování zdravotní způsobilosti k výkonu povolání má svá jasná pravidla a většinou se řeší až v konkrétních situacích (např. pracovnělékařská prohlídka), nikoli při běžné léčbě nebo hospitalizaci. Léčba závislosti sama o sobě není důvodem k „nahlášení“ či odebrání možnosti pracovat.
Rozumím obavě, že když lékaři řeknete pravdu, všechno se „zúží“ na větu „musíte přestat brát“. Ano, to zazní – ale dobrá adiktologická péče nekončí u této věty. Existují postupy, jak řešit zdravotní komplikace, stabilizovat stav, pracovat s riziky a připravovat léčbu i u lidí, kteří nejsou schopni přestat ze dne na den. To, že nechcete slyšet moralizování, je legitimní a patří to k volbě správného odborníka.
Z toho, co píšete, je zřejmé, že si situaci uvědomujete, máte náhled a uvažujete dlouhodobě – to není „vypatlanost“, ale ambivalence, která je pro závislost typická. Často nejde o to najít dokonalé řešení hned, ale udělat první bezpečný krok, který neohrozí vaši existenci a zároveň otevře cestu ke změně.
Doporučila bych začít v adiktologické ambulanci, kde je možné mluvit i o těchto obavách kolem práce, mlčenlivosti a načasování léčby, aniž byste musel hned cokoli „spustit“. Kontakty na specializovaná pracoviště najdete zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/.
To, že o tom přemýšlíte teď, dřív než vás k tomu donutí zdravotní kolaps nebo okolnosti, je ve skutečnosti velmi důležitý ochranný faktor. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
9. 1. 2026
Delirium
Dobry den, švagrová- alkoholicka prodělala pri hospitalizaci v prosinci sve druhe nebo treti delirium, včera propuštěna z nemocnice, dnes opět začala pít. Za jak dlouhou dobu pití hrozi v případě dalsi hospitalizace opet delirium? Děkuji za odpověď.
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
U člověka, který už prodělal opakované delirium tremens, je riziko jeho dalšího rozvoje výrazně vyšší a nástup může být velmi rychlý. Není možné stanovit přesnou dobu, ale delirium se může objevit už po několika dnech intenzivního pití, případně při náhlém přerušení alkoholu, a někdy i během 24–72 hodin. Každé další delirium má navíc tendenci být těžší, s vyšším rizikem komplikací a ohrožení života.
V situaci, kdy začala pít prakticky ihned po propuštění z nemocnice, je riziko velmi vysoké a je na místě brát to jako akutní stav. Pokud se objeví zmatenost, třes, nespavost, halucinace, výrazné pocení, neklid nebo dezorientace, je nutné ihned volat záchrannou službu. U takto zatížené anamnézy je zcela legitimní hospitalizace i bez jejího souhlasu, pokud ohrožuje sebe.
Pro rodinu je důležité vědět, že tohle už není otázka „vůle“, ale těžké somatické i psychiatrické závislosti, kde je opakovaná hospitalizace často jedinou možností, jak předejít fatálním následkům. Zároveň je vhodné, aby se blízcí obrátili i na odbornou podporu pro sebe, například v adiktologické ambulanci nebo poradně pro rodiny. Kontakty lze najít zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
6. 1. 2026
Droga
Prošla jsem si vztahem z Grohova závislým člověkem mám sním i děti jde o to že jsem začala užívat pervitin taky je mi 33 let nikdy předtím jsem to nebrala ..přítele jsem dala zavřít nedala jsem to napětí nadávky a kdesi cosi ...ale já i presto s drogami pokračují někdy řeknu ne ale někdy když to vidím tak se začnu trepat a musím si dát vždycky jsem rozpichana a někdy mi to ani nic neudělá... chci přestat úplně ale nevím jak uvažovala jsem že půjdu k psychiatrovi a řeknu mu že potrebuju nějaké prášky četla jsem že revipnol nebo tak nějak jsou dobré na odvikani ale pak si říkám že jak mu to mám říct? Stydím se za sebe ... můžete mi nějak poradit jsem sama že sebe nešťastná
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
To, co popisujete, je velmi vážná, ale bohužel typická situace, kdy se člověk dostane k pervitinu v kontextu dlouhodobě toxického vztahu, vysokého stresu, strachu a psychického vyčerpání. Nejde o selhání ani „slabost“, ale o reakci nervového systému, který byl dlouho v ohrožení a teď si vytvořil velmi silnou vazbu na látku jako rychlou úlevu. Třes, nutkání si dát, i to, že droga někdy „už ani nic neudělá“, jsou jasné známky rozvinuté závislosti, nikoli nedostatku vůle.
Je velmi důležité říct otevřeně: pervitin není možné bezpečně „vysadit jen pomocí prášků“. Léky jako Rivotril, Neurol apod. nejsou léčbou závislosti na pervitinu, pouze krátkodobě tlumí úzkost a nespavost a samy o sobě jsou silně návykové. Jejich shánění bez otevřeného řešení závislosti by vás mohlo dostat do ještě složitější situace. Zároveň ale platí, že psychiatr i adiktolog jsou zvyklí pracovat se studem – není to nic, za co by vás soudili. Říct pravdu je první a zásadní krok k tomu, aby vám mohli opravdu pomoci.
Vzhledem k tomu, že popisujete nitrožilní užívání, silné bažení a opakované selhání v pokusech přestat, by bylo velmi vhodné obrátit se přímo na adiktologickou ambulanci, případně zvážit detoxifikační hospitalizaci. Detox není trest ani ostuda, ale způsob, jak bezpečně zvládnout první fázi a dostat tělo i hlavu z nejhoršího tlaku. Následně je klíčová další léčba a podpora, protože samotná vůle u této látky nestačí. Kontakty na odbornou pomoc najdete zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/.
Zároveň je důležité myslet i na vaši roli matky – ne ve smyslu výčitek, ale jako motivaci chránit sebe i děti. To, že hledáte pomoc teď, je zásadní rozdíl oproti tomu „jet dál“. Stud, který cítíte, je součást nemoci, ne důkaz toho, že byste byla špatný člověk. Závislost se dá léčit, ale je potřeba na to nebýt sama a nebát se říct pravdu odborníkům. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
3. 1. 2026
Alkohol
Zdravím.. mám problém ohledně stopky s alkoholem.. vždy vydržím maximálně týden, ale pak se to znovu zlomí..koupím si láhev tvrdého alkoholu a jsem jiný člověk.. bohužel pracuji s alkoholem má denní bázi, takže nevím, jak z toho zmizet.. jediné změnit práci
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
To, co popisujete, je velmi typické pro problémové pití s opakovanými relapsy – týden abstinence, poté „zlom“, tvrdý alkohol a výrazná změna chování. Pokud se po alkoholu sám sobě „ztrácíte“ a cítíte, že nemáte kontrolu, nejde o selhání vůle, ale o rozjetý návykový mechanismus.
Práce v prostředí, kde je alkohol denně dostupný, je v takové fázi velmi silný rizikový faktor. Pro mnoho lidí je právě tohle překážka, kvůli které se abstinence nedaří, i když chtějí. Změna práce je určitě jedna z možností, ale nemusí být hned tou první. Smysl má obrátit se na adiktologickou ambulanci, kde s vámi mohou probrat realistický plán – jak zvládat expozici alkoholu v práci, jak přerušit cyklus „týden–zlom“, a zda je pro vás vhodná ambulantní léčba nebo jiná forma podpory. Často pomáhá mít strukturu a oporu dřív, než přijde další zlomový moment.
Odbornou pomoc ve vašem okolí najdete na mapě pomoci: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/. Řešit to s odborníky dává šanci přestat opakovat stejný scénář a najít cestu, která bude dlouhodobě udržitelná. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
