Alkohol

Zodpovězené dotazy týkající se tématu užívání a závislosti na alkoholu.

Položit dotaz

Na začátek « 1 27 48 49 50 51 52 53 54 79 105 129 » Na konec
02.11.2019 - Alkohol mi rozbíjí rodinu Dobrý den.
S manželem jsme se brali mladí, jsme spolu 30 let. Manžel byl vždy pracovitý, veselý, ochotný. Nyní je jiný člověk. Poslední dobou zápasíme hodně s alkoholem.Vždy jsme měli hodně přátel, chodili na různé akce, manžel "miláček publika",samá sranda-samozřejmě všude přítomný alkohol. Manžela jsem hájila tím, že pracuje v lese, těžká dřina, co by si to pivo nedal. K pivu se přidal denně tvrdý alkohol. Nyní je situace velice vyhrocená. Manžel poslední 4 roky schovává lahve s alkoholem, tajně popíjí k těm svým pivům (5-8), vždy, když jsem lahev našla, byly sliby, že je mu rodina přednější a nechá toho. Schovává už i pivo, abych neviděla, že si svou denní dávku zvyšuje. Nastaly výhrůžky z mé strany -jakmile najdu schovanou lahev, odcházíme. Samozřejmě jsem to nikdy nedodržela, jsem stále, také vím, že slib bych měla dodržet, ale nechci jen tak zahodit 30 let společného života. Dům je jeho, vyplatit nemá z čeho. Jeho chování je agresivní, urýpané, nikdy na mě nesáhl, ale tituluje mě nadávkami, rozhádal se s půlkou rodiny, společné kamarády ztratil, jejich rady nepřijímá. Děti máme 2 dospělé a 15letého syna. Má problémy chodit do práce,samozřejmě pan ředitel z toho vyvozuje důsledky Často místo práce navštěvuje místní důchodce,kteří ho vítají a popíjí s ním.Řízení traktoru a auta v opilosti pro něj není žádný problém. Je samý úraz, dlouhodobé neschopenky. Nyní žijeme už skoro rok odděleně, jak fyzicky, tak finančně - v jednom domě. Sám v sobě chybu nevidí, viní všechny okolo. Pomlouvá nás, lže, vymýšlí si smyšlené příběhy, sliby i banální často nedodrží. On pomoc nepotřebuje, za všechno můžeme my. Nikdy není opilý, nepřipouští!!!! Za všechno můžu já, jeho argument je -že kdybych ty lahve nehledala, tak nemáme problém - takže za to můžu já. Navštívila jsem i psycholožku. Snížil mi tak sebevědomí, že bych skoro začala věřit, že za jeho pití mohu já. Také jsem chtěla odpověď, jak se k němu chovat a jak k tomuto našemu problému přistupovat. Asi není žádná naděje, že by se vše mohlo změnit-sám chce, ale s nulovým výsledkem. Léčení nepřipouští. Rozum mi říká odejít, nemá to smysl. Možná jsme jen na sebe zvyklí.
Dobrý den,
z Vašeho dotazu je vidět, že jste si pročítala náš web nebo jste hledala informace jinde, ale zkrátka že jste již poučená. Na to, co byste měla dělat, si v podstatě sama odpovídáte: nevyhrožovat ničím, co pak nesplníte; vyhledat osobně pomoc, a to pro sebe; nezachraňovat někoho, kdo o pomoc nestojí, ale zachránit sama sebe a své nedospělé dítě; a pokud to chcete ještě zkoušet, nastavit pravidla soužití tak, aby jste se Vy a Váš syn cítili v bezpečí. Závislí lidmi okolo sebe manipulují, typicky se snaží vyvolat pocit viny za své neštěstí a problémy. Snižování sebevědomí je dalším postupem, který Vás k němu připoutává. Závislí odmítají přijmout zodpovědnost, lžou, vymlouvají se, omlouvají se, lichotí, slibují a sliby nedodržují. Verbální agrese je opravdu výrazným varováním, v opilosti nebo a v absťáku může snadno přerůst do fyzického násilí. Položte si otázku, zda chcete život s manželem dožít ve strachu a později s výčitkami, že jste se nepokusila o změnu, ačkoliv ta se teď může zdát skoro nemožná. Váš manžel své chování sám od sebe nezmění, potřebuje nějaký impulz, potřebuje zažít větší či menší kopanec, pocítit ohrožení svého pohodlí, zdraví, rodiny nebo čehokoliv, na čem mu záleží. Nejvíc mu prospějete tím, že ho necháte dopadnout na dno. Jestli mu to skutečně pomůže překonat závislost, je otázka. Rozhodně mu nepomůže, když budete jeho pití jakkoliv tolerovat a udržovat zdání fungující rodiny.
Přeju dostatek odhodlání ke změně a vytrvalost a důslednost v jejím naplňování.
Jarda Vacek
26.10.2019 - Alkoholismus Dobrý den,
jsem alkoholička a snažím se to tajit. Šíleně se za to stydím a nedovedu si představit,že bych se měla někomu přiznat. Stále zkouším přestat a stále znovu a znovu piju. Piju asi dvacet let. Za posledních deset let jsem vydržela bez alkoholu maximálně 20 dní,ale většinou tak 5 - 10. Začne to skleničkou vína, druhý den si koupím sedmičku, pak litr a pak už jedu v tvrdém alkoholu. Většinou tedy spíše méně procentním, ale víno mi nestačí. Toto trvá tak 7 - 10 dní než se opět odhodlám, že nesmím pít a snažím se přestat. Nyní jsem ve stavu, kdy v noci nemůžu spát a mám šílené tlaky v hlavě, špatně se mi dýchá a opravdu se bojím o život. Nevím co s tím mám dělat. Nepiju čtvrtý den a tak to bude asi detox. Tyhle stavy jsem ale nikdy neměla. Detox většinou odezněl po dvou dnech. Strach o život mi dává víru, že tentokrát to sama zvládnu. Prosím poraďte mi, co mám dělat. Nedokážu si představit, že bych se někde přiznala a už vůbec ne nastoupila odvykání. Nejmladší dcera je ještě na základní škole.....nenechala bych jí doma bez mámy. Ona nic nepoznala a ničím netrpí. Stále si plním všechny povinnosti - uklízím, vařím, peru.....Potřebuji pouze vědět jak z toho ven, jak se léčit doma a co mám dělat teď ve stavu, kdy jsem ráda když usnu na pár hodin v neustálém vnitřním sevření celého těla a šíleném tlaku v hlavě. Děkuji
Dobrý den,
je dobře, že jste se odhodlala vyhledat radu aspoň tímto způsobem. Rozhodně nedoporučuji snažit se o detoxifikaci z alkoholu osamotě na vlastní pěst - riziko rozvoje deliria tremens, které může být smrtelné, není zanedbatelné. Pokud se Vám opakovaně nedaří své pití zvládat a máte za sebou mnoho neúspěšných pokusů o déletrvající abstinenci, možná je na čase si přiznat, že to sama nezvládnete. Dobře rozumím tomu, že je pro Vás nepředstavitelné, že půjdete s kůží na trh a svěříte se se svým trápením odborníkovi. Pokud to ale uděláte, máte mnohem lepší vyhlídky na uzdravení. Už jenom tím, že překonáte stud, ukážete sama sobě, že se chcete ztotožnit s tou lepší stránkou Vašeho já, s tou zdravou a vitální. Také se Vám uleví, až zjistíte a procítíte, že na to nejste sama, protože psychiatr, adiktolog nebo terapeut Vás přijme takovou, jaká jste, vyslechne Vás a dá Vám jednoduché a smysluplné rady, jak se změnou začít.
Obávám se také, že nemáte pravdu v tom, že Vaše nejmladší dcera Vaše pití nepozná a že ničím netrpí. I když plníte své domácí povinnosti, i když se třeba snažíte dceři věnovat, pravidelné pití alkoholu (akutní opilost a kocovina, i dlouhodobé příznaky závislosti) natolik ovlivňuje myšlení, prožívání i chování ve vztazích, že je skoro nemožné, aby se to někde neprojevilo. Už třeba jenom pocit bezmoci nad alkoholem, viny nebo strachu ze ztráty kontroly z nás naši blízcí dokážou podprahově vycítit a své chování vůči nám mu nevědomě přizpůsobují.
Zahájení léčby neznamená hned zavření do léčebny. Vše se dá zvládnout ambulantně. A kdyby se to třeba ambulantně nedařilo, co bude pro Vás a Vaši rodinu lepší - abyste na tři měsíce vypadla a vrátila se s nadějí na uzdravení a nebo se dál propadala do debaklu a nakonec svým pitím zničila život nejen sobě ale i svým blízkým?
Držím palce, ať se rozhodnete co nejlépe.
Zde jsou kontakty na ambulance ve Vašem okolí:
https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/?t=14&r=8#result
Zdraví Jarda Vacek
Na začátek « 1 27 48 49 50 51 52 53 54 79 105 129 » Na konec


1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Magistrát HMP Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Úřad vlády České republiky