Alkohol

Zodpovězené dotazy týkající se tématu užívání a závislosti na alkoholu.

Položit dotaz

Na začátek « 1 27 53 79 98 99 100 101 102 103 104 105 129 » Na konec
19.08.2016 - Účinky alkoholu Dobrý den, zajímalo by mě, z jakého důvodu v posledních letech necítím žádné účinky alkoholu. Mám k němu velmi negativní vztah po zlých životních zkušenostech, ale velmi zřídka se ho napiju, možná jednou za rok. Jednou jsem pila panáka za panákem, když se snažil příbuzný opít mého muže, a necítila jsem absolutně nic, já vím, že si o sobě myslí kdejaký opilec totéž, ale opravdu necítím žádné účinky, jde o vodku nebo víno, dokonce ani v krku skoro nic necítím, skoro jako bych pila vodu. Může to být stresem? Život mi to nekomplikuje, ale je mi to záhadou. V životě jsem si prošla peklem, vím o problému hodně. Děkuji vám za odpověď. G.
Dobrý den,
děkujeme za zajímavý dotaz. Na Vaši otázku ale neumím jednoduše odpovědět. Subjektivní účinky drog se mohou zásadně lišit od jednoho člověka k druhému, ale alkohol patří mezi tlumivé drogy, jejichž účinky jsou zejména ve vyšších dávkách u všech osob relativně stejné. Každý z nám má ale jinou genetickou výbavu i životní zkušenosti. Vaše schopnost snášet a odbourávat alkohol může být nadprůměrná, stejně jako tolerance získaná časem. Osobně se ale přikláním spíš k vysvětlení, že intoxikace alkoholem jednoduše nenaplňuje Vaše očekávání, třeba chcete být veselá, nebo se zbavit starostí, ale alkohol Vám štěstí ani úlevu nepřináší, a proto si myslíte, že "nefunguje". Pokud máte navíc k jeho užívání nějaký výrazný negativní postoj na základě "zlých životních zkušeností", třeba se nevědomě snažíte jeho účinky potlačit. A co ještě může hrát roli je to, že alkohol ve vyšších dávkách působí negativně na poznávací schopnosti (zatemňuje smysly i myšlení), proto si nemusíte být změny vědomí ani plně vědomá. Ale jsou to všechno jen spekulace. Kdybyste měla potřebu přijít tomu na kloub, budete se muset osobně obrátit na nějakého odborníka ve svém okolí.
S pozdravem Jarda Vacek
13.08.2016 - partnerovo pití Dobrý den,
mám problém. Můj partner (33let), s nímž mám 16m syna, už od začátku našeho vztahu dost pije. Zpočátku na kolejích to k tomu životu tak nějak patřilo, ale později už jsem v tom spatřovala problém. Pije vše - pivo, víno, vodku, whisky, pálenky, cokoliv je. V minulosti už jsme několikrát řešili, že si přede mnou schovával lahve s tvrdým alkoholem do nejrůznějších skrýší, přeléval si je do méně nápadných lahví... Jeho rodiče si před ním alkohol zamykají, protože jim v minulosti, když jsme u nich byli na návštěvě vše tajně vypil - několikrát. Dnes mi volali moji rodiče, že když jsme u nich byli na návštěvě (asi 3 dny) zmizel jim asi litr domácí pálenky. zdá se mi to dost trapné. Nedavno zas vypil jeho sestře nějaký alkohol po jejích narozeninách... Já sama v podstatě nepiju (teď navíc kojím, takže vůbec ne), ale nějaké pivo, víno trochu bych neřešila. O přiteli jsem přesvědčená, že pije denně. Problém je, že já na něm ani nepoznám, že pil, chová se celkem normálně, není agresivní, nemotá se... jen pak všude nacházíme lahve od Žubrovky... když ho konfrontuji s tou lahví, řekne, že si to musí schovávat, protože ho nenechám pít normálně (to ale není pravda - kdyby šel s kamárády na pivo a i toho panáka si dal, ale on pije doma sám a tajně a hodně). Navíc pracuje mimo domov a vidíme se jen o víkendech, takže když není pod kontrolou, určitě se nešetří. Dále jsem zjistila, že ráno vypije 2 dcl vína (nebo i panáka tvrdého) a za nějakou dobu na to řídí auto - prokazatelně ve dvou případech, věřím ale tomu, že se to děje častěji. Co s ním? On si žádný problém nepřipouští - zdánlivě se nic neděje. Já se ale bojím, abych se jednou neprobudila, vedle takového toho "ošklivého, pomočeného..." alkoholika. Jaké jsou rizika dlouhodobého rizikového pití? Myslíte, že by ho rozhovor s nějakým terapeutem mohl motivovat k léčbě? A jak se k němu máme chovat my, jako rodina - být na něj "zlý" a nekompromisní ohledně jeho pití a nutit ho začít to řešit, nebo čekat, jestli se k nějakým zásadním problémům časem propije a začne sám chtít hledat řešení. Omlouvám se za sloh a děkuju za odpověd.
Dobrý den,
bohužel popisujete chování typického problémového pijáka, z něhož se může časem stát závislý, pokud už tedy není. Ptáte se na rizika dlouhodobého pití, ale těch je tolik a jsou celkem dobře známá, že Vám zde napíšu jen to, že kromě rozvoje závislosti, což je sama o sobě těžko léčitelná nemoc často s fatálními následky, jde o poškození jater, mozku, srdce a dalších orgánů, na psychické rovině hrozí rozvoj deprese a demence, ze sociálního hlediska ztráta zaměstnání a klíčových vztahů... A co máte dělat? Nechtějte zachránit svého přítele, on se musí zachránit sám, Vy zachraňte sebe. V této chvíli myslete zejména na to, jak zajistit bezpečí a dobré podmínky pro život pro své dítě. Jedině pokud budete odhodlaná prosazovat zájmy své a svého dítěte, můžete svému partnerovi opravdu pomoct. Pokud partner není ochoten terapeuta vyhledat, jste to Vy, kdo terapeuta opravdu potřebuje, protože Vy žádáte o pomoc. Váš partner se musí chtít změnit, jinak má každá návštěva u odborníka jen minimální smysl. A aby se chtěl změnit, musí pocítit, že to takhle dál nejde. A Vy jste ten, kdo mu to může dát pocítit. Ten postoj se nazývá "tvrdá láska", já bych mu nedával přívlastek "zlý", ale spíš důsledný. Buďte nekompromisní ohledně pití, dohodněte se na sankcích za porušení stanovených podmínek. Ale nevyhrožujte ničím, co nedokážete splnit, pak to ztrácí smysl. Doporučuji Vám knihu Jana Jílka Ze závislosti do nezávislosti. A doporučuji Vám vyhledat odbornou pomoc, jejímž klientem budete ale nejprve Vy. Možná je i párová terapie.
Držím palce a přeju hodně vytrvalosti, není to lehká a bezbolestná cesta, ale když se změna podaří, může dojít k velkému prohloubení vašeho vztahu i životního štěstí.
Jarda Vacek
Na začátek « 1 27 53 79 98 99 100 101 102 103 104 105 129 » Na konec


1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Magistrát HMP Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Úřad vlády České republiky