Pro osoby blízké

Zodpovědné dotazy položené osobami blízkými a rodinými příslušníky.

Položit dotaz

Na začátek « 1 16 31 46 61 62 63 64 65 66 67 75 » Na konec
06.02.2011 - Prokrastinace a uzkost Dobrý den,
nikdy mě nenapadlo, že takovéto chování má i svůj vlastní název. Vím, že s něčím podobným jsem vždy měla problém. Ne kvůli tomu, že bych věci nedělala, ale dělala jsem je až na poslední chvíli, protože jsem musela předtím udělat mnoho jiných věcí. Pro ostatní se tedy jevím jako velmi činorodý člověk, který toho zvládá hodně. Ale kámen úrazu je v tom, že jak popisujete věci do školy odkládám na poslední chvíli a na zkoušky se učím den předem tak od deseti večer (od 18:00 se jdu třeba učit, ale celou dobu trávím surfováním na internetu, uklizením vaření atp.). Je pravda, že jsem 90% všech zloušek složila vždy na poprvé, ale častokrát s odřenýma ušima. Vždy jsem to omlouvala, tím že studuji školu, která mě ani nebaví a jde mi jen o to získat titul. Ovšem od minulého roku problémy začali narůstat a stejný problém mám i v práci. Půl dne strávím brouzdáním na internetu, vidím jak se mi vrší list TO DOs, ale nemůžu si pomoci, Jakmile začnu na ukolech pracovat udržím se u toho max,3ho a pak zase dělám cokoliv jiného než TO DOs. Nekteré dny je moje výkonost nadprůměrná a stihnu víc věcí než běžně, ale druhý den se to vrací do starých kolejí. Posledních pár měsíců jsem začala pociťovat uzkostné stavy jestli se to da tak popsat (tlak na hrudi, ospalost, nechut jit ven, strach z lidi,). Myslím, že to má úzkou spojitost s pocitem nedostatečnosti, neschopnosti atd. Tyto pocity se více a více stupňujé a místo toho, abych věci dělala, tak ležím na gauči a vyčítám si že nic nedělám (zní to divně, ale mnohokrát mi dá opravdu hodně práce vstát a přemluvit se jít alespon vyvencit psa). Občas tyhle výčitky zacházejí až tak daleko, že mám pocit, že bych vlastně neměla ani žít (suicidální stavy mám jen občas max. 1x 2-3 měsíce ) A tak je to začarovaný kruh. Zajímalo by mě zda je možnost (nutnost) nějaké medikamentální léčby a na koho bych se měla obrátit. Jsem z Prahy a je mi 25 let a 5 let už nežiji s rodiči.
Mnohokrát děkuji za radu
Dobrý den,

z toho, jak popisujete vaší situaci, bych vám asi doporučila se co nejdříve obrátit na nějakého psychologa či psychoterapeuta a asi bych doporučila i kontaktovat psychiatra, a s nimi více vaše současné stavy a problémy probrat a s psychiatrem prodiskuktovat i možnost medikamentózní léčby.

s pozdravem

Petra Holcnerová
27.01.2011 - Lenost, nebo nějaký blok? Dobrý den,

už od mala mám problémy s včasným plněním povinností. Ať už to byl úkol na ZŠ, který sem dělal v neděli večer, přestože jsem o něm věděl od čtvrtka, nebo dokončení projektu na střední škole den před termínem, přestože na to byl měsíc čas. Nikdy jsem tomu nepřikládal váhu a bral to spíš jako "normální věc". Většinou jsme vždycky termín splnil, ale bylo to opravdu na chlup.
Nyní situaci hodnotím s pohledu pracovního. Ve firmě kde pracuji rovněž dostávám termínové úkoly. Moje práce není manuální a živím se tzv. hlavou. Stav bych popsal asi takto. Dostanu zadání úkolu s termínem do 10 dnů. První den se řešení věnuji. Zjistím, že to není až zase tak složité a své tempo zvolním. Do toho si přiberu další projekt, protože ten prvně zadaný je vlastně v pohodě a jeho zhotovení mohu odložit. I co se týče toho druhého (přibraného) není v tom vlastně žádný problém a jeho vyhotovení nezabere dlouho. Jak se blíží data odevzdání, začínám být nervozní. Teprve ve chvíli, kdy už mi "teče do bot" se začnu úkolům věnovat na plno.
Paradoxem je, že úkol s plánem na týden mám pod tímto tlakem hotov třeba za den. Opět většinu termínů stihnu v čase, ale nikdy ne dřív. Před každým plněním úkolu si říkám: "Mám na to týden, udělám to hned ze začátku komplet a pak už to jen doladit.". Ovšem opak je pravdou a všechno je to znova při starém.
A toto se netýká jen pracovních záležitostí. Např. reklamaci nefunkčího DVD jsem odkládal tak dlouho, až jsem málem prošvihl záruční lhůtu.
Zatím se mi nestalo, že bych něco neměl včas, nebo způsobil problémy. Ale řešení situací "na poslední chvíli" vyvolává stres a nervozitu, která pak působí na mě i mé okolí.
Když jsem slyšel prvně o prokrastinaci a vyplnil si zdejší dotazník, vyšel mi těžký prokrastinátor. To mě trochu zarazilo. Chci se proto zeptat, jestli jsem jen "lenoch" nebo "nemocný" :-) Pokud se z mé výpovědi ukáže, druhá možnost, jak v tomto případě postupovat? Existuje nějaká léčba, nebo metody k řešení?

Děkuji a přeji hezký den.
Dobrý den,

z Vašeho dotazu je zřejmé, že Vaše prokrastinační tendence ztěžují život Vám i Vašemu okolí. Mluvíte o velké časové prodlevě mezi rozhodnutím úkol dokončit a jeho skutečným dokončením, ačkoli jeho obtížnost nepřesahuje Vaše schopnosti. Ptáte se, zda se tedy ve Vašem případě jedná o „lenost“ nebo „nemoc“. Nejsem si jistý, že je nezbytné Vaše problémy takto ostře označovat. Problém s prokrastinací termínovaných úkolů často souvisí se špatnou organizací času a nízkou motivací. Pokuste se dobu potřebnou ke zdárnému splnění úkolu realisticky odhadnout, lépe naplánovat a organizačně rozdělit na menší časové úseky. Pro práci s motivací je vhodné přesné stanovení priorit a krátkodobých cílů (např. nejdůležitější úkol dne). Přeji mnoho úspěchů ve Vašem dalším snažení.

S pozdravem

Petr Novák
Na začátek « 1 16 31 46 61 62 63 64 65 66 67 75 » Na konec


1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Magistrát HMP Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Úřad vlády České republiky