Pro osoby blízké
Zodpovědné dotazy položené osobami blízkými a rodinými příslušníky.
Omlouváme se za dočasně nefunkční systém online poradny.
Položit dotaz
-
12.02.2011 - Zvládnu to sama?
Dobrý den,
když se tak ohlížím zpět ve svém životě - myslím, že jsem toho dříve udělala i dokázala skutečně hodně. Zvládala jsem celá léta "nemožné". Dostudovat při dětech, ještě si udělat doktorát, makat na rodinném domku, zahradě i v domácnosti, přitom chodit do práce, ještě si prohlubovat kvalifikaci - ale s manželem jsem se dobře necítila. Začala jsem vykonávat práci mimo domov - ale když to začal vykonávat i můj manžel - s málem až hrůzou jsem si uvědomila - že ta práce mne bavila především proto, že tam nebyl manžel. Časem to došlo tak daleko, že jsem se začala kdekoliv cítit dobře, jenom ne doma. Naráz jsem měla všude jinde pocit svobody, volnosti a možnosti věnovat se sobě a tomu, co mne těší - než doma. Nedávno jsem si položila otázku, jak je možné, že se např. nedovedu přinutit učit angličtinu? Proč to dříve šlo, ale najednou to nejde? Vždyť objektivně nemám více povinností! A pak jsem objevila článek o prokastinaci, udělala si test a zjistila, že jsem těžký prokatinátor. Navíc vím, že jsem talentovaná, ale sotva jsem se vdala, talent jsem pověsila na hřebík, protože na to nebyl čas...až děti dorostou...a tak stále dokola...ale mám z toho velmi špatný celoživotní pocit.
Myslím, že díky vědomí o prokastinaci začínám chápat, proč se náhle nemohu např. donutit učit angličtinu, ač důvod (překážky) k tomu nemám, proč to či ono nesvedu, ač jsem kdysi svedla více, a proč se cítím všude jinde lépe než doma: Jinde také např. nemám internet, televizi apod. Rozhodla jsem se na sobě pracovat, zbavit se prokastinace – přitom už dlouho přemýšlím o tom - a v nedávné době jsem některé potřebné kroky udělala - zbavit se i manžela. Tedy ne ho odstranit, hm, ale odejít od něj. Měla jsem vždy pocit, a stále mám, že mne duševně dusí a zbavuje sil. Jak se to vše stalo a čím co začalo, kde je příčina, kde následek, v této chvíli nevím.
Mám dojem, že ani nevím, proč žiji. Jaký má můj život smysl? Kladu si často takové otázky a často mám dojem, že všechno bylo v mém životě špatně a že jsem svůj život doslova promarnila. Ač to objektivně není pravda. Je mi po padesáti, povolání mám, cítím se v něm dobře, nemám nedostatek peněz a také mám přátele, a hlavně tři šikovné již dospělé děti. Přesto se myšlenkám na to, že žiji zbytečně, nemohu ubránit. Celá desetiletí jsem spěchala, najednou nevidím cíl čehokoli. Často jsem na internetu, vyřizuji poštu, uklízím položky...a tak stále dokola...Často urputně přemýšlím o tom, jak předělat byt, místnost apod. - a i to může být únikem. Zajímá mne: Když začnu pracovat na své prokastinaci - dokážu si pomoci sama? Najdu cestu z bludiště motivů a falešných motivů?
Prosím tedy o odpověď. -
Dobrý den,
ptáte se, zda zvládnete pracovat na své prokrastinaci sama. Píšete o několika podstatných oblastech Vašeho života:
1) O Vašem manželovi, který pro Vás po emoční stránce představuje zátěž, jak říkáte: „vysává z Vás energii“. Také mluvíte o rozhodnutí se s ním rozejít.(z dotazu, tomu tak rozumím)
2) O práci, která Vás baví, ale přesto se občas přistihnete u toho, že nejste zcela produktivní. (nevím, zda se s Vaší prací pojí i studium angličtiny, ke kterému máte problém se odhodlat)
3) O hodnocení vlastního života a ztracených možnostech. Zároveň sama uvádíte objektivní důvody, že nelze považovat vše, co jste udělala za špatné (3 dospělé děti, dobrá práce, akademické úspěchy).
Z mého pohledu považuji za podstatné, Vám říci, že se pravděpodobně nacházíte v životním období, pro které je typické hodnocení předešlých životních událostí a rozhodnutí a značné hormonální změny. Vaše děti jsou dospělé, v práci jste si poměrně jistá a v manželství se projevuje stereotyp (nejste si s manželem noví), již se nesnažíte druhého poznat. Už není nevyhnutelně nutné „spěchat“ a zvládat téměř „nemožné“, přesto se necítíte spokojená.
Nepohodlí spojené se vztahem s Vaším manželem, hledáním priorit („Jaký má můj život smysl?“) a možná také lehkým vyčerpáním obecně, Vám může ztěžovat Vaši současnou situaci zejména v pracovním (nižší pracovní výkon) a emočním životě (obecná nespokojenost). Prokrastinace v tomto kontextu může být přirozenou reakcí na to, co v životě prožíváte. Uvažování o změně, o rozvodu s manželem nebo práci na vztahu, či pouze se smířením se se současným stavem, je velice náročné a může Vás obírat o energii, kterou byste jinak vložila např. do angličtiny, či vašeho talentu. Napadá mě, jestli po tom všem „spěchání“ si nechcete udělat chvíli sama pro sebe, zastavit se (sport, kamarádky, co je Vám blízké), „nespěchat“ (třeba si i dovolit přemýšlet o nábytku, či si doma nebo v poště uklidit) a nabrat tak znovu síly.
Ptáte se, jestli to zvládnete sama. Pokud chcete, tak to sama určitě zkuste, na druhou stranu to není úplně nutné, abyste výše uvedené zvládala sama. Píšete o dětech, přátelích, se kterými si o těchto věcech můžete zkusit promluvit. Manžel ví, řekla jste mu, co prožíváte a jak se vedle něj cítíte? Období, ve kterém jste, je složité a případný rozvod, rozchod není jednoduchý. Proto se můžete, při případném hledání pomoci, zkusit obrátit i na odborníky z řad psychologů či terapeutů, kteří mohou být velmi užitečnými průvodci v zátěžových obdobích života.
Přeji Vám mnoho sil a dostatek vytrvalosti v překonání prokrastinace a překážek na Vaší cestě životem.
Ohledně některých věcí ve Vašem dotazu si nejsem jistý, proto omluvte případné zkreslení.
Se srdečným pozdravem
Martin Bayer
-
10.02.2011 - Děkuji
Dobrý den,
předem bych Vám chtěla poděkovat za tyto stránky. Do včerejška jsem neměla o prokrastinaci ani ponětí. Setkala jsem se s výrazem "studentský syndrom", který mě dovedl až sem... a zjistila jsem, že se mě to všechno tak trošku týká.
Stojím totiž před třetí bakalářkou, dvě předchozí jsem samozřejmě nedodělala. Nemyslím si o sobě, že jsem líná nebo hloupá, ale ono to prostě nejde. I když je to obrovská ztráta peněz (školné) i času (3 roky studia), nedokážu to napsat. Mám pocit, že moje práce musí být perfektní, bez nároku na kritiku. Nemám problémy ani se zkouškami ani s úkoly v práci, ale před tímto - pro mě velkým cílem - se vždycky zastavím. Rodiče se mě už na studium raději neptají. Vlastně už nikdo.
Ve Vašem testu mi vyšel silný prokrastinátor, chtěla bych to změnit. Moji vrstevníci přemýšlí o založení rodiny, já přemýšlím jak konečně dopsat bakalářku.
Přečetla jsem si zde všechny rady a pomůcky, naplánovala jsem si úkoly v deníčku prokrastinace... ale pořád si nejsem jistá, jestli mé tažení bude tentokrát vítězné. Co myslíte?
Přeji Všem síly do boje :) -
Dobrý den,
jsme rádi, že vám naše stránky připadají užitečné. Z toho co píšete vypadá,že vaše prokrastinace může souviset s vaším nadměrným perfekcionismem. Myslím si, že pokud budete důsledně postupovat podle doporučení na našich webových stránkách a nenecháte se odradit počátečními neúspěchy, které jsou při každé snaze o změnu přirozené, máte časem naději na úspěch. Určitě bych doporučovat více věnovat pozornosti vašemu myšlení, které má perfekcionistické rysy, a tím brání dokončení vašeho studia.
Pokud by se vám to náhodou dlouhobě nedařilo, asi bych doporučila vyhledat odbornou psychologickou pomoc.
Přeji hodně úspěchu.
s pozdravem
Petra Holcnerová
