Pro osoby blízké

Zodpovědné dotazy položené osobami blízkými a rodinými příslušníky.

Položit dotaz

Na začátek « 1 15 29 43 55 56 57 58 59 60 61 70 » Na konec
06.02.2011 - Prokrastinace Dobrý večer,

mám problém s prokrastinací i závislostí na internetu, dle vašeho testu jsem střední prokrastinatik a těžce závislá na internetu, i když jsem si vědoma jen toho že věci které musím odkládám anebo dělám cokoli jiného a s internetem mi také nepřijde zas tak těžká závislost, nemám problém odejít a jít třeba s přáteli ven, obšem je pradva že když už na interntu jsem a "spadne" připojení, jsem celkem naštvaná.
Nejspíš to jsou mé výmluvy jako "závisláka" a proto bych se ráda změnila. Co se týče odkládání věcí, nejvíce to odnáší škola, mám problém soustředit se na učení, když už se k němu "dokopu" nejsem schopná u něj vydržet nebo i když se snažím najednou si uvědomím, že vůbec nevím co jsem zrovna četla, jedná se třeba i o několik stránek v prezentaci, a tak musím celé znova a tím pádem se mi to více a více znechucuje a odmítám v tom pokračovat.
Mám přítele který mě víceméně kontroluje co zrovna dělám a "nutí" mě abych se učila, sama ho o to i žádám, protože vím, že já sama nejsem schopná u učení zůstat déle než pár minut, pak duchem létám všude možně nebo brouzdám po intrnetu nebo dělám cokoli jiného (domácí práce, válení se v posteli, čtení knih, ...). Občas se stane, že mám i náladu se učit, chci se učit, ale jakmile si nad učení sednu, nálada je fuč a jen do toho "čučím", toto se mi děje i s mým koníčkem, kterýmž je kreslení a různá jiná výtvarná tvorba. Prostě nálada i čas je, ale jakmile k tomu zasednu, všechno je přesně naopak a nechce se mi dělat nic.
Chci se změnit, ale nevím jak. Co se týče učení mám snad i strach že i když se budu učit "do strhání těla" zkoušku stejně nedám, což se mi i párkrát stalo, možná to je ta příčina, že se učím, jsem si sama jistá že znalosti mám abych prolezla, byť "s odřenýma ušima" a nakonec mě od zkoušky vyhodí s nedostatečnou.

Více méně podobný problém má i můj bratr (1.r střední školy), ten je dle mého názoru těžce závislý na internetu, co jsem doma, bydlím totiž v jiném městě u přítele a domů jezdím na víkendy, není den kdy bych nešla spát a nevstávala a bratr neseděl u počítače a nehrál nějakou hru. Přátele co já vím snad žádné nemá, za přátele považuje lidi se kterými si během hraní volá po skypu a to jsou lidi které v životě nikdy neuvidí. Teď dokonce propadá ve škole z předmětů, přitom hloupý není, když se měli uit nějaké básničky na známky naučil se to třeba o přestávce a pak dostal výbornou. Doma není schopný nic udělat ani když se na něj volá už po 10. Zabavení pc nezabírá, sedne si třeba k TV nebo jde spát. Ani křik a výhrůžky rodičů mu nic neříkají, dokonce je občas pošle "do háje", vulgárnější výrazy jsem u něj přímo před rodiči neslyšela, co si mumlá sám pro sebe, nevím. Mám strach o rodiče, otec je téměř neustále v práci nebo na pracovních cestách a matka už začíná být opravdu zoufalá a ničí jí to. Chtěla bych proto nějak pomoct.

Snad jsou mé dotazy srozumitelné a je možné nějak poradit.
Děkuji mnohokrát.
Dobrý den,

z vašeho dlouhého dotazu vyplývají dvě základní otázky. První se týká vás a toho, jak to udělat, aby se vám dařilo více studovat na zkoušky. Zde doporučuji zkusit rady, které jsou uvěřejněny na našem webu, případně si zkusit naplánovat hodiny učení, prostřednictvím našeho deníčku ve svépomocné aplikaci. Jak sama uvádíte, je klidně možné, že částečně za vaší nechuťí se učit stojí to, že předem máte sama tušení, že stejně je to marné a zkoušku neuděláte. Zde je potřeba se více snažit optimisticky naladit, protože když už sama předem tušíte, že vás asi od zkoušky vyhodí, je pak těžké se s chutí pustit do učení. Je možné, že na základě nekolika vašich negativních zkušenosti se zkouškou jste si vytvořila „neadaptivní” přesvědčení, že stejně už nemá smysl se učit na zkoušky. Jak jsem psala toto vaše přesvědčení je potřeba změnit do optimistištější podoby, abyste pak měla i více chut na učení.

Druhá otázka se týká vašeho bratra. Z toho, jak jeho situaci líčíte, vypadá, že by u něj skutečně mohlo jít o závislost na internetu. Zde by bylo ideální, kdyby váš bratr vyhledat psychologa, pokud však nebude chtít, určitě doporučuji, aby ho alespoň navštíviili vaše rodiče a zkusiili s ním projednat, co oni mohou udělat proto, aby „závislost” vašeho bratra ovlivnili.

S pozdravem

Petra Holcnerová
06.02.2011 - Prokrastinace a uzkost Dobrý den,
nikdy mě nenapadlo, že takovéto chování má i svůj vlastní název. Vím, že s něčím podobným jsem vždy měla problém. Ne kvůli tomu, že bych věci nedělala, ale dělala jsem je až na poslední chvíli, protože jsem musela předtím udělat mnoho jiných věcí. Pro ostatní se tedy jevím jako velmi činorodý člověk, který toho zvládá hodně. Ale kámen úrazu je v tom, že jak popisujete věci do školy odkládám na poslední chvíli a na zkoušky se učím den předem tak od deseti večer (od 18:00 se jdu třeba učit, ale celou dobu trávím surfováním na internetu, uklizením vaření atp.). Je pravda, že jsem 90% všech zloušek složila vždy na poprvé, ale častokrát s odřenýma ušima. Vždy jsem to omlouvala, tím že studuji školu, která mě ani nebaví a jde mi jen o to získat titul. Ovšem od minulého roku problémy začali narůstat a stejný problém mám i v práci. Půl dne strávím brouzdáním na internetu, vidím jak se mi vrší list TO DOs, ale nemůžu si pomoci, Jakmile začnu na ukolech pracovat udržím se u toho max,3ho a pak zase dělám cokoliv jiného než TO DOs. Nekteré dny je moje výkonost nadprůměrná a stihnu víc věcí než běžně, ale druhý den se to vrací do starých kolejí. Posledních pár měsíců jsem začala pociťovat uzkostné stavy jestli se to da tak popsat (tlak na hrudi, ospalost, nechut jit ven, strach z lidi,). Myslím, že to má úzkou spojitost s pocitem nedostatečnosti, neschopnosti atd. Tyto pocity se více a více stupňujé a místo toho, abych věci dělala, tak ležím na gauči a vyčítám si že nic nedělám (zní to divně, ale mnohokrát mi dá opravdu hodně práce vstát a přemluvit se jít alespon vyvencit psa). Občas tyhle výčitky zacházejí až tak daleko, že mám pocit, že bych vlastně neměla ani žít (suicidální stavy mám jen občas max. 1x 2-3 měsíce ) A tak je to začarovaný kruh. Zajímalo by mě zda je možnost (nutnost) nějaké medikamentální léčby a na koho bych se měla obrátit. Jsem z Prahy a je mi 25 let a 5 let už nežiji s rodiči.
Mnohokrát děkuji za radu
Dobrý den,

z toho, jak popisujete vaší situaci, bych vám asi doporučila se co nejdříve obrátit na nějakého psychologa či psychoterapeuta a asi bych doporučila i kontaktovat psychiatra, a s nimi více vaše současné stavy a problémy probrat a s psychiatrem prodiskuktovat i možnost medikamentózní léčby.

s pozdravem

Petra Holcnerová
Na začátek « 1 15 29 43 55 56 57 58 59 60 61 70 » Na konec


1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Magistrát HMP Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Úřad vlády České republiky