Pro osoby blízké
Zodpovědné dotazy položené osobami blízkými a rodinými příslušníky.
Omlouváme se za dočasně nefunkční systém online poradny.
Položit dotaz
-
18.09.2017 - závislost na marihuaně partner
Dobrý den,
můj partner (39 let) kouří marihuanu již od 16 let. Známe se několik měsíců a já mám u něj s užíváním marihuany problém, marihuanu totiž kouří několikrát denně... Je to inteligentní muž, vtipný, zajímá se o docela dost věcí... Ale je poměrně líný, bývá potíž ho vytáhnout jinam než na výlet do přírody (a na to taky není úplně často "čas"), do společnosti moc nechodíme, protože zkrátka "nemá rád lidi". Často bývá unavený, pořád ho něco bolí, nejraději sleduje filmy nebo vaří. Ráda bych, aby přestal. Jednak se bojím o jeho zdraví, jednak nechci, aby náš život řídila rostlina, mluvil také o tom, že by rád děti a já si nějak nedovedu představit, že je budeme plodit a vychovávat s marihuanou. Je šance, aby po tak strašně dlouhé době skutečně úspěšně odvykl (pokud by se mi podařilo ho namotivovat)? Prý už několikrát kouřit marihuanu přestával, ale nepovedlo se mu to (motivací byla dlouholetá přítelkyně). Jak ho namotivovat? Myslím sil že mě má upřímně rád a že by se mnou opravdu rád rodinu měl, ale já do toho za těchto podmínek jít nechci (jiná věc je, že jsme oba na děti starší, a marihuana navíc snižuje plodnost|?). Nechci mu dávat ultimáta, tj. buď já nebo tráva. Nebo je to potřeba? Zatím jsme o problému natvrdo otevřeně nemluvili, jen jsem několikrát nějakou poznámkou vyjádřila, že se mi jeho kouření nelíbí. Můžete mi poradit, jak mám postupovat? -
Dobrý den,
Možnosti, aby Váš partner začal pracovat se svým užíváním marihuany, určitě jsou. Nicméně bez jeho chuti a snahy je šance změny malá. Jeho užívání nemůžete zabránit, na co ale můžete mít vliv je jeho chování a dodržování pravidel a dohod. Mluvte s ním o svých pochybách a starostech. Své obavy zkuste co nejvíce konkretizovat, případně partnerovi nabídněte pomoc. Pokud se bude chtít léčit, doporučuju možnosti zkonzultovat v některé z adiktologických ambulancí (https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/?).
Hodně sil
Lenka Richterová
-
22.06.2017 - Všeobecná pasivita a nechuť k životu
Dobrý den, ráda bych požádala o radu jak bych mohla pomoci svému partnerovi, který je častým uživatelem marihuany. Přítel kouří trávu leckdy i několikrát denně (klidně 3 až 4 "brka" denně). Je mu přes 30, jsme spolu rok a já začínám mít problém s jeho neuvěřitelnou pasivitou ke všemu. Pracuje jako OSVČ (pomocný projektant), ale má problém se tzv. k čemukoliv dokopat. Nedodržuje termíny, nevěří si, když má někam zavolat, trpí totální prokrastinací, tím, že pracuje bohužel často z doma je to naprosto neudržitelné, prostě přijdu z práce a zjistím, že celý den leckdy nedělal naprosto nic. Všechno dělá až po termínech, pak logicky kreslí dlouho do noci, upadá do depresí, že nic neumí, že nic nezvládne apod. Nejspokojenější je když se zhulí a prostě "zmizí". Utíká tímto z reality, sám o sobě mluví, že je introvert a autista a že je nejspokojenější doma, když si dá brko. Ta pasivita se prolíná do všeho, do práce i běžného života, tzn., že naslibuje, že vyrobí nábytek do bytu, nevyrobí nic a frustruje ho to samo o sobě, že to neudělá, že to nezvládl a přitom, když řeknu, že nábytek koupíme, nechce o tom ani slyšet, je amatérský truhlář a chce všechno vyrobit sám, snažil se tím i živit ale s jeho přístupem k práci si nevydělal vůbec nic, protože i na pár polic zákazníci převážně z řad kamarádů čekali půl roku. Snažím se mu systematicky zvedat sebevědomí, protože si nevěří a prý to měl takhle už od mala, takže ho pořád za něco chválím, nic mu nevyčítám a snažím se ctít filozofii žít a nechat žít, ale z dlouhodobého hlediska je jeho způsob života naprosto neslučitelný se založením rodiny apod. Marihuanu hulí někdy od 17, je mu 31 a co mi bylo řečeno i jeho rodiči a kamarády, tak pasivní a bez radosti k čemukoliv byl vždycky. Baví ho ta práce se dřevem, ale jen do té chvíle, než se zasekne na něčem s čím si neví rady a to je pak naštvaný, nadává si, frustruje ho to a takhle je to pořád dokola. Při mých nějakých lehkých intervencích na téma, že není nezbytně nutné hulit každý den mi odpoví, že mu to pomáhá a že je to zdravé.
Prosím poraďte mi, jak bych mu mohla nějak účinně pomoci, tak aby neměl pocit, že selhal.
Moc děkuji -
Dobrý den,
ať už nazveme problém Vašeho přítele jako závislost na marihuaně, amotivační syndrom nebo prokrastinaci, je nepochybné, že se jím velmi trápí, a že adiktologická, případně psychologická či psychiatrická pomoc je na místě. Obávám se ale, že na Vaši prosbu o radu nemám jednoznačnou pozitivní odpověď. Myslím, že sama nejste schopná mu účinně pomoci, aniž byste zaujala jednoznačný postoj, že Vám jeho chování vadí. Problém Vašeho přítele se projevuje v celém jeho životě, zasahuje mu do práce i do vztahu, a v tom se týká přímo Vás. Nemůžete být tedy nestranná a beze zbytku tolerantní. Rozhodnutí, zda selhává nebo ne, nechme na něm. Lidé, kteří se dostali do podobných problémů v souvislosti s užíváním drog, našli často impulz a odhodlání ke změně v takzvaném dopadu na dno, když přišli o práci, o rodinu nebo o zdraví. K tomu je potřeba si ten vlastní dopad uvědomit, a k tomu jsou otevřeně vyjádřené postoje blízkých nezbytné. Dobrou zprávou je, že pro někoho to dno nemusí být až tak hluboko, třeba stačí jen "nůž na krku" nebo jasně formulované podmínky dalšího soužití. Vašeho přítele nejste schopná zachránit, ale můžete mu být velmi prospěšná tím, že se budete starat o svoje vlastní dobro: chcete žít s člověkem, na kterého je spolehnutí, kterého si můžete vážit, který je aktivní. Dejte mu šanci Vám dokázat, že takový je, ale nezachraňujte ho a nenechte se jím stáhnout do propasti. Zaujměte jasný postoj, ale nevyhrožujte ničím, co nedokážete splnit. Nechte ho dopadnout na (jeho vlastní) dno a buďte mu dospělou oporou (rovnocennou partnerkou, ne maminkou, ani učitelkou, ani policajtem). Ale pozor, něco jiného je bavit se o problému věcně a něco jiného je bavit se o něm osobně. Účinné je pojmenovat přesně to, co Vám vadí (jak se cítíte, když Váš přítel dělá to či ono), naopak zbytečné a konflikty vyvolávající je hodnotit či odsuzovat člověka (jsi takový a makový...). Takže lze doporučit třeba následující formulace: štve mě to, že hulíš; jsem smutná, když vidím, jak se trápíš; mám tě ráda, ale mrzí mě, když vidím, že si sám sebe dost nevážíš...
Každopádně doporučuji se osobně obrátit na adiktologickou ambulanci nebo na některého terapeuta, který s Vámi postup probere mnohem víc do hloubky. Je třeba ale počítat s tím, že to bude bolet. Hledání bezbolestného řešení vede do pasti bludného kruhu a k nečinnosti. Jinými slovy to napsal už Dante Alighieri v Božské komedii: Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří zachovávají nestrannost v časech morální krize.
Přeju hodně síly a vytrvalosti.
Jarda Vacek
