22. 2. 2026
Závislost na Pervitinu
Dobrý den, vím že můj dotaz bude trošku zvláštní. Jmenuji se David a abstinoval jsem 15-16 let byl jsem u Apolináře. Bohužel jsem prodělal/prodělávam recidivu stále. Ale zařizují si léčbu ale zatím nikde nemají volno a já bych chtěl nastoupit co nejdříve jelikož už si dávám cca 1 až 2 gramy denně a to každý den cca 6 měsíců v kuse a chci se zeptat je pro mě lepší ambulantní léčba nebo spíše pobytová někde na lůžkovém oddělení. Děkuji moc už to sám nedávám
Dobrý den, děkujeme za dotaz. Z Vašeho popisu je patrné, že je pro Vás současná situace velmi náročná, zejména i proto, že se potýkáte s dlouhými čekacími lhůtami. Co se týče doporučení vhodné léčby, vzhledem ke každodennímu dlouhodobému užívání bych doporučila spíše pobytovou léčbu, i kvůli možnému náročnému odvykání. Vzhledem k tomu, že jste byl kdysi na léčbě u nás, můžete se zkusit obrátit na kolegyně z lůžkového oddělení. Buď telefonicky: +420 725 736 177 v pondělí, úterý, středu 10 – 12 hod, nebo emailem: kadobjednavani@vfn.cz. Případně lze také jako první krok absolvovat vstupní pohovor k nám do ambulance a následně například navštěvovat motivační skupinu pro současné uživatele, kteří směřují k nějaké změně (například čekají na termín nástupu na léčbu, ale chtějí pravidelnou podporu). V případě zájmu kontaktujte prosím kolegyni Mgr. Chalupovou na mailu alexandra.chalupova@vfn.cz. S pozdravem, tým adiktologické ambulance
16. 2. 2026
Hhc/deriváty
Dobrý den,
Obracím se na vás kvůli dlouhodobému užívání hhc/derivátů. Užívám je pravidelně přes dva a půl roku. Při vysazení se objeví abstinenční priznaky: úzkost, třes, bušení srdce, studený pot a končetiny, podrážděnosti, depresívní stavy a psychické vyčerpaní. Látku používán k regulaci emocí a nálady, ale už nad tím nemám kontrolu.
Ráda bych se zeptala jak postupovat při vysazení.
Děkuji
Dobrý den, děkujeme za dotaz. Vzhledem k tomu, že jsou dle Vašeho popisu abstinenční příznaky takto silné, doporučovali bychom obrátit se na adiktologické služby, ideálně zvážit pobyt na detoxifikačním oddělení. Na detoxu máte podporu zdravotnického personálu, může Vám být i předepsána medikace, abyste odvykací stav zvládala s co nejmenšími obtížemi. V případě, že byste aktuálně na detox nastoupit nechtěla, je na místě alespoň navštívit adiktologickou ambulanci, kde s adiktologem či psychiatrem zvolíte vhodnou cestu vysazování. Zmíněné služby naleznete zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/. S pozdravem, tým adiktologické ambulance
6. 1. 2026
Droga
Prošla jsem si vztahem z Grohova závislým člověkem mám sním i děti jde o to že jsem začala užívat pervitin taky je mi 33 let nikdy předtím jsem to nebrala ..přítele jsem dala zavřít nedala jsem to napětí nadávky a kdesi cosi ...ale já i presto s drogami pokračují někdy řeknu ne ale někdy když to vidím tak se začnu trepat a musím si dát vždycky jsem rozpichana a někdy mi to ani nic neudělá... chci přestat úplně ale nevím jak uvažovala jsem že půjdu k psychiatrovi a řeknu mu že potrebuju nějaké prášky četla jsem že revipnol nebo tak nějak jsou dobré na odvikani ale pak si říkám že jak mu to mám říct? Stydím se za sebe ... můžete mi nějak poradit jsem sama že sebe nešťastná
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
To, co popisujete, je velmi vážná, ale bohužel typická situace, kdy se člověk dostane k pervitinu v kontextu dlouhodobě toxického vztahu, vysokého stresu, strachu a psychického vyčerpání. Nejde o selhání ani „slabost“, ale o reakci nervového systému, který byl dlouho v ohrožení a teď si vytvořil velmi silnou vazbu na látku jako rychlou úlevu. Třes, nutkání si dát, i to, že droga někdy „už ani nic neudělá“, jsou jasné známky rozvinuté závislosti, nikoli nedostatku vůle.
Je velmi důležité říct otevřeně: pervitin není možné bezpečně „vysadit jen pomocí prášků“. Léky jako Rivotril, Neurol apod. nejsou léčbou závislosti na pervitinu, pouze krátkodobě tlumí úzkost a nespavost a samy o sobě jsou silně návykové. Jejich shánění bez otevřeného řešení závislosti by vás mohlo dostat do ještě složitější situace. Zároveň ale platí, že psychiatr i adiktolog jsou zvyklí pracovat se studem – není to nic, za co by vás soudili. Říct pravdu je první a zásadní krok k tomu, aby vám mohli opravdu pomoci.
Vzhledem k tomu, že popisujete nitrožilní užívání, silné bažení a opakované selhání v pokusech přestat, by bylo velmi vhodné obrátit se přímo na adiktologickou ambulanci, případně zvážit detoxifikační hospitalizaci. Detox není trest ani ostuda, ale způsob, jak bezpečně zvládnout první fázi a dostat tělo i hlavu z nejhoršího tlaku. Následně je klíčová další léčba a podpora, protože samotná vůle u této látky nestačí. Kontakty na odbornou pomoc najdete zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/.
Zároveň je důležité myslet i na vaši roli matky – ne ve smyslu výčitek, ale jako motivaci chránit sebe i děti. To, že hledáte pomoc teď, je zásadní rozdíl oproti tomu „jet dál“. Stud, který cítíte, je součást nemoci, ne důkaz toho, že byste byla špatný člověk. Závislost se dá léčit, ale je potřeba na to nebýt sama a nebát se říct pravdu odborníkům. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
27. 12. 2025
Zavislost na Kratomu
Dobrý den,
Jsem závislý na kratomu. Manželka mě opustila kvůli neustálému lhaní a tajení. Nevím jak z toho ven. Když si jeden den nedám, tak zažívám abstinencni příznaky a nemám vůli nato si ho nedat. Můžete mi poradit co dělat v takové situaci, aby mě to nelákalo a konečně jsem se ho zbavil. Přišel jsem kvůli tomu o rodinu a potřebuji se sebou něco dělat. Takhle to dál nejde.
Dobrý den, děkujeme za dotaz. To, co popisujete, odpovídá rozvinuté závislosti na kratomu – zejména přítomnost abstinenčních příznaků, ztráta kontroly, opakované sliby sobě i okolí a pokračování v užívání navzdory vážným následkům, jako je rozpad vztahu. V této fázi už nejde o nedostatek vůle, ale o stav, kdy je nervový systém na látce závislý a bez odborné pomoci je velmi obtížné z toho vystoupit.
Pokud při vynechání dávky přicházejí tělesné i psychické abstinenční příznaky, je realistické počítat s tím, že samostatné vysazení „silou“ většinou nefunguje. Doporučila bych obrátit se na adiktologickou ambulanci, kde lze bezpečně naplánovat vysazení, zvládání abstinenčních stavů a následnou práci s bažením a návratem kontroly nad životem. U některých lidí je na místě i krátkodobý detox nebo ústavní forma léčby, zejména pokud abstinenční příznaky vedou k rychlému návratu k užívání. Tyto varianty by s Vámi probral adiktolog na prvním sezení. Pokud byste o detox měl zájem hned, zasílám odkaz na objednání se na naši kliniku: https://www.vfn.cz/pacienti/kliniky-ustavy/klinika-adiktologie/informace-pro-pacienty/.
Další odbornou pomoc ve vašem okolí najdete zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/. Vyhledání pomoci v této chvíli je adekvátní krok a často právě tím momentem, kdy se začne situace skutečně měnit. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
4. 12. 2025
17-ti letá závislost na pervitinu
Ahoj, je mi 32 let a od 15 let beru pervitin. Žiju v podstatě ve 2 světech. Lidé z "normálního " světa o mé závislosti netuší. V práci mám jednu z důležitých pozic, hned po mé šéfové jsem já. Moje rodina o ničem také neví. Už pár let (asi 4 roky) se snažím si pomoct se závislostí sama, ale nedaří se mi. Jsem z toho frustrovaná a vysílená. Došla jsem k tomu, že se potřebuju svěřit. Včera jsem se svěřila mé jediné kamarádce, která si už 5 let myslí, že jsem přestala. Bylo to pro mě osvobozující. Ale mám nutkání se svěřit i rodině, konkrétně mámě. Jen si nejsem jistá, jestli je to vůči ní správné a jestli to akorát nezkomplikuje mou situaci. Mám se jí svěřit? Nevím, jaké jsou obecně dopady, když požádate o pomoc se závislostí rodiče. A nemůžu si dovolit léčebnu. Potřebuju pracovat. Děkuji za reakci či návrh na eventuální řešení.
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
To, co popisujete – dva světy, dlouhé roky skryté užívání, strach z odhalení a zároveň obrovská únava – je pro dlouhodobou závislost na pervitinu velmi typické. To, že jste se vůbec poprvé někomu svěřila, je velký krok. K otázce svěřit se matce: není na to univerzální odpověď. Může to pomoct, pokud máte vztah založený na důvěře a podpoře. Některým lidem přinese přiznání obrovskou úlevu a rodina jim poskytne stabilitu, kterou sami nemají. U jiných to naopak přinese tlak, strach nebo reakci, kterou neunesou. Důležité je jedno: svěření rodičům není nutná podmínka léčby. Je to možnost, ne povinnost.
Možná by bylo bezpečnější nejdřív mít odbornou oporu – někoho, kdo Vás provede procesem a pomůže zhodnotit, komu a jak to říct, například adiktolog v adiktologické ambulance. Do adiktologické ambulance můžete docházet 1x týdně a zároveň pracovat, nejedná se o léčebnu, kde byste byla hospitalizována a nemusíte nic hlásit zaměstnavateli ani rodině. Léčba je hrazena pojišťovnou. Najdete je tady:
https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/.
Právě u lidí, kteří mají stabilní práci a funkční život navenek, bývá ambulantní léčba velmi účinná. Může se řešit craving, režim, únava, změna užívání, rizikové situace i dlouhodobá strategie. Stejně tak není vyloučená ani spolupráce s psychiatrem – často se objevuje únava, úzkosti nebo spánkové potíže, které brání abstinenci.
Zároveň bych Vás chtěla ujistit, že je úplně normální mít potřebu nebýt v tom sama. Že chcete, aby to věděl někdo blízký. To jsou signály, že jste opravdu připravená na změnu – jen je potřeba ji udělat bezpečně, krok za krokem.
Nebojte se říct si o odbornou pomoc. To, že fungujete pracovně i sociálně, neznamená, že se stav nemůže zhoršit. Držím palce. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
