16. 6. 2025
Závislost na hraní her a sledování krátkých videí
Dobrý den, mám syna 15 let, který vykazuje známky závislosti a kvůli hraní a sledování videí zanedbává základní povinnosti a školu. Velmi se zhoršil ve škole, má absence, chodí velmi pozdě spát. Jako rodič jsem toho zkoušela hodně, ale jen se to zhoršuje. Nevydrží být dlouho motivovaný k jiné činnosti. Je možné s ním navštívit poradnu osobně? Děkuji.
Dobrý den, děkujeme za dotaz. Navštívit poradnu s nezletilým synem osobně je určitě možné, bohužel konkrétně v naší ambulanci máme momentálně z důvodu plné kapacity stop stav. Mohu Vám nabídnout alespoň návštěvu skupiny pro rodinné příslušníky a osoby blízké, která je vždy první středu v měsíci věnována primárně rodičům nezletilých dětí. Stačí, abyste se pouze ve středu ve 14:30 dostavila do čekárny a kolegyně si Vás převezme. V rámci skupiny je možné dostat základní informace a případně i kontakty na příslušné služby. Jen Vás poprosím, abyste na skupina dorazila bez syna, děkuji za pochopení. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
14. 6. 2025
Alkohol
Dobrý den,
mám dotaz ohledně mého strýce. Je alkoholik, každý den přichází napitý z místního obchodu, kde se schází podobná společnost. Prakticky nic ho nezajímá, nedbá o hygienu, téměř nejí, v domácnosti neudělá ani drobnost, jedině s velkým donucením a křikem ostatních členů rodiny. Věčně někde padá, bývá dobitý, ale očividně je mu to jedno. Trochu se vyspí a ráno jde znovu pít. Nevím ,zda si není schopen uvědomit, kolik toho do sebe nalil nebo lže, ale vždy se obhajuje, že měl jen jedno pivo.
Já se snažím s ním mluvit, nenadávám mu, ani nic nevyčítám. Když spadne zvednu ho bez řečí. Když se mu snažím domluvit, řekne že on to tak chce, že už chce odejít, protože už nemá na nic sílu a už nechce nic dělat.
Pil prakticky celý život, ale teď je už úplně v zajetí alkoholu. Není nikomu nebezpečný, nemá žádné násilné projevy. Pouze z něho cítím hluboké deprese nad promarněným životem. Neměl ženu, děti a prakticky se celý život nehnul z rodného domu.
Problém je i v rodině, která je stále spolu a lpí na nesmyslném odkazu po svých rodičích, který nemá pro nikoho význam a obnáší pouze těžkou dřinu. Jejich rodiče na tom ovšem nelpěli, tuto cestu pokračovat si rodina zvolila sama. Vše se zde zastavilo na mrtvém bodě a nikdo se nechce posunout vpřed.
Chtěla bych vědět, zda je strýci ještě možné nějak pomoci nebo nezbývá než se s tím smířit a dotrpět to s ním. Má již přes sedmdesát let a nevím, jestli by ho chtěl ještě někdo léčit.
Já jsem se s tím již vcelku smířila, i když je to mnohdy obrovský nápor na nervy a člověk si uvědomuje, že bude hůř.
Problém je u ostatních členů rodiny, kteří to odmítají přijmout. Na denním pořádku jsou hádky a urážky, byla jsem svědkem i fyzického napadání.
Odnáším to i já, protože se k strýci chovám jinak, než si přejí oni.
Proto Vás prosím o radu, zda je nějaká cesta, jak strýci v jeho věku ještě pomoci. Za jakoukoliv odpověď Vám budu vděčná.
Dobrý den, děkujeme za dotaz a podrobný popis situace, ve které se nacházíte. Je zřejmé, že jste se snažila být svému strýci oporou a přistupovat k němu s respektem, což není snadné, zvláště když se stav dlouhodobé závislosti a její dopady na jeho zdraví a psychiku stále zhoršují. U lidí v pokročilém věku, kteří mají dlouhodobou závislost na alkoholu, je situace komplikovaná nejen kvůli samotné závislosti, ale také proto, že často doprovázejí depresi, vyčerpání a ztráta smyslu života, což vše může vést k apatii a pasivitě, kterou popisujete. Je přirozené, že už nemá sílu nebo motivaci se o sebe starat a je možné, že jeho chování je způsobeno jak tělesnými následky dlouhodobého užívání alkoholu, tak i psychickým stavem, který může připomínat tzv. alkoholovou demenci nebo toxickou psychózu.
Chápu, že situace v rodině je napjatá a vy se často ocitáte v konfliktu s ostatními členy, což na Vás klade velkou psychickou zátěž. Vaše snaha zachovat klidný a nenásilný přístup je velmi cenná a může být pro strýce důležitou stabilní oporou. Je však také důležité, abyste nezapomínala na sebe a své hranice, protože péče o závislého člověka v takovém stavu je dlouhodobě velmi náročná a vyčerpávající.
I ve vyšším věku je možné člověku pomoci, i když změna nemusí být snadná nebo rychlá. Pokud by byl strýc ochoten, i jen minimálně, je vhodné, aby navštívil praktického lékaře, který může posoudit jeho zdravotní stav a případně ho nasměrovat na odbornou péči – například geriatrickou, psychiatrickou či adiktologickou. Pokud on sám pomoc odmítá, můžete se obrátit Vy sama na specializovaná centra, která se zabývají závislostmi a péčí o seniory, kde Vám mohou poradit, jak komunikovat a jaké jsou možnosti podpory i bez aktivního zapojení pacienta. Zkuste například některou z adiktologických ambulancí ve Vašem kraji: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/
S postupem času může být nezbytné, aby rodina hledala kompromisy, jak společně zvládnout každodenní péči a současně minimalizovat konflikty, například za pomoci rodinné mediace. Vaše obavy o zdraví strýce, včetně rizika pádů, podvýživy či dalších zdravotních komplikací, jsou na místě a zasluhují pozornost odborníků.
Závěrem je důležité říci, že i když situace vypadá velmi obtížně a beznadějně, existují možnosti, jak zlepšit kvalitu života strýce i Vaši vlastní, i když to nebude snadné a bude to vyžadovat čas, trpělivost a podporu z okolí.
Držím Vám palce a přeji hezký den. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
9. 6. 2025
Alkohol
Dobrý den,jak se díváte na situaci kdy má kamarádka popíjí alkohol třikrát týdně a ani se u toho nestydí poznamenat že je alkoholik?Chodí na pivo,vychovává dvě děti,kterým se snaží dopřát,ale už tam byl na udání OSPOD a udání přišlo do školy dětí.Zatím se nic vážného neděje,ale já mám o kamarádku strach,staršímu chlapci jsem kmotrou.Děti jsou někdy samy doma.Její úpadek po sňatku s panem M. je strašný.Jsou rozvedeni,ale žijí spolu,pán pracuje,ale tak na oko.Někdy už je tak zpitomnělá,že se ani nestydí o tom mluvit jak popíjí.Má hrozný život,přitom je to velmi chytrrá žena,která vystudovala teologii a pracuje,ale ten alkohol má dost často.Já nevím jak pomoci.
Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz a za otevřený popis situace, která se Vás jako blízkou osobu velmi dotýká. Je pochopitelné, že máte o kamarádku i její děti obavy – zvlášť když vnímáte, že pití alkoholu je časté, má dopad na rodinný život a je vnímáno i okolím (včetně OSPOD).
K Vaší otázce – pokud někdo opakovaně popíjí několik dní v týdnu, mluví o sobě jako o alkoholikovi a přitom zvládá práci či péči o děti jen „navenek“, může to být známkou tzv. funkční závislosti. Takový člověk často delší dobu popírá problém, ale jeho okolí už zřetelně vidí negativní důsledky – emoční, vztahové i praktické. Zmínka o dětech, které bývají samy doma, navíc může být signálem rizikového prostředí.
Co můžete udělat? V první řadě zůstaňte s kamarádkou v kontaktu, nabídněte podporu, ale i pravdivou zpětnou vazbu – bez moralizování, spíš formou vyjádření vlastního pocitu („Mám o Tebe strach…“, „Všímám si, že Tě to poslední dobou hodně ničí…“). Někdy může takový rozhovor člověku pomoci připustit si rozsah problému.
Pokud by kamarádka byla ochotná o svém pití mluvit s odborníkem, může anonymně a bez doporučení využít Národní linku pro odvykání 800 350 000, nebo navštívit ambulanci adiktologie ve svém kraji. Služby jsou hrazené ze zdravotního pojištění. Seznam najdete na mapě pomoci: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/
Vaše starost je velmi cenná – právě zájem blízkých může být důležitým impulzem ke změně. Zároveň však platí, že pomoc má své hranice, a pokud byste cítila, že situace přerůstá i Vám, nebojte se obrátit na odborníky i Vy sama. Služby pro blízké osoby nabízí i adiktologické ambulance, u nás například v rámci skupiny každou středu od 14:30 (první středa v měsíci je věnována rodičům nezletilých dětí). Držím palce. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
2. 6. 2025
Kratom
Máme 18 letého syna, u kterého již delší dobu pozorujeme změny chování, jako kupříkladu nezájem o koníčky, uzavření se do sebe, ztráta zájmu o výsledky ve škole, povrchné plnění všech činností a pod. Dnes jsme zjistili, že pravidelně užívá kratom. Nevíme, jestli vedle toho užívá i nějaké jiné látky. Syn tvrdí, že to chtěl pouze zkusit, nicméně víme, že je to už otázka několika měsíců. V minulosti jsme několikrát narazili na podezření o užívání nějakých látek, nicméně synova obratná lež to vždy "vyřešila". Chtěli bychom syna dostat k odborné pomoci, nicméně nevíme jak, návštěvu adiktologické poradny nebo jakéhokoliv odborníka odmítá. Už mu bylo 18, takže ho nemůžeme jednoduše vzít a do poradny odvést. Můžete prosím poradit, jak dál?
Dobrý den, děkujeme za dotaz. Rozumím, že zjištění o pravidelném užívání kratomu u syna a dlouhodobější změny v jeho chování ve Vás mohou vyvolávat obavy a nejistotu ohledně dalšího postupu. Je velmi dobře, že situaci nepodceňujete a hledáte cestu, jak mu pomoci.
Popisované projevy – jako uzavírání se do sebe, ztráta zájmu o koníčky i školu, povrchní plnění běžných povinností – mohou souviset s užíváním psychoaktivních látek, ale také s dalšími vnitřními obtížemi (např. úzkostmi nebo depresivním laděním), které může mladý člověk kratomem či jinými látkami kompenzovat. Kratom je látka, která může mít stimulační i sedativní účinky a při dlouhodobém užívání nese riziko vzniku návyku. Navíc se někdy objevuje v kombinaci s dalšími látkami, což situaci dále komplikuje. Zmiňujete, že syn odmítá jakýkoliv kontakt s odborníkem, což je časté u mladých dospělých, kteří nevnímají problém nebo mají obavu z hodnocení. V tomto věku už není možné vynutit návštěvu poradny, nicméně stále existují cesty, jak s ním o celé situaci mluvit a zároveň nabídnout pomoc tak, aby ji mohl přijmout později. Doporučujeme se zaměřit spíše na otevřenou komunikaci bez konfrontace – tedy pokusit se zjistit, co mu kratom přináší, jak se cítí, případně co v poslední době prožívá. Vyplatí se vyjádřit zájem a starost, nikoli kontrolu či odsudek. Užitečné může být například nabídnout kontakt na Národní linku pro odvykání 800 350 000, která poskytuje anonymní a bezplatné konzultace i mladým lidem. Lze tam volat i psát, bez nutnosti se jakkoliv zavazovat. Zároveň doporučujeme zvážit konzultaci pro Vás jako rodiče – adiktologické poradny nebo centra prevence často nabízejí podporu i blízkým osobám. Společně s odborníkem můžete hledat konkrétní komunikační strategie, jak se synem o situaci mluvit, jak nastavovat zdravé hranice a jak se chránit před vlastním vyčerpáním. Lze využít například služeb naší adiktologické ambulance, konkrétně skupiny pro rodinné příslušníky a osoby blízké, která probíhá každou středu od 14:30. Držím palce a přeji hezký den, Josefína Mráčková
29. 5. 2025
děti a internet
Dobrý den, mohu se zeptat, můj 7 letý syn má záchvaty vzteku, když má ukončit hru na telefonu. Vždy po po nějakém čase zkusíme znovu, ale vůbec z médií neumí odejít. ať jde o rozvojovou hru matemag nebo youtubekids. vedle toho 4 letý i jeho kamarádi v klidu po předchozí domluvě ukončí, když je potřeba. nerespektuje domluvený čas, ani když necháme dokoukat. o co mi jde - už od malinka byl to dítě, co se vydrží koukat na pohádky klidně několik dní v kuse a vše jde stranou - nikdy od toho neodejde sám. vidím rozdíl s jeho bratrem, který je z toho smutný, ale nedělá "scény". Je nějak do budoucna syn více ohrožený závislostí? jsou na to nějaké studie? co byste doporučovali? doma nemáme televizi, na internet nekoukají, občas dáme mladšímu tablet s pohádkami. teď po 2 měsících zkusil opět telefon, za odměnu a opět to nezvládl, celé dny pak chodí a prosí, ať mu to zase pustíme. hranice ale držíme. spíš se bojím, co udělá škola, kde děti budou mít telefony. on se k tomu připoutá a neumí odejít. jak byste postupovala, trénovat to, nebo od toho zatím držet zpátky? děkuji
Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz a za otevřený popis situace, kterou doma zažíváte. Rozumíme Vašim obavám a oceňujeme, že se snažíte nastavovat hranice a vnímat individuální potřeby svých dětí.
K Vaší otázce – v současné době neeviduji dlouhodobé studie, které by jednoznačně předpověděly budoucí závislostní chování v digitálním prostředí na základě ztráty kontroly nad ukončením sledování či hraní v raném dětství. Existují však výzkumy, které ukazují, že některé výchovné styly mohou být ochranné, zatímco jiné mohou riziko rozvoje problémového chování včetně závislostí zvyšovat – zejména v období dospívání. Za nejvíce podpůrný a dlouhodobě ochranný bývá považován autoritativní výchovný styl – tedy přístup, kdy rodiče kombinují laskavost a pochopení s jasnými pravidly a důsledností. Dítě v tomto prostředí zažívá přijetí, ale zároveň má pevný rámec a předvídatelné hranice. Oproti tomu autoritářský styl (příliš přísný, bez prostoru pro dialog) nebo benevolentní styl (nedostatečné hranice, přílišná volnost) jsou spojovány s vyšším rizikem potíží v seberegulaci.
Je také důležité zmínit, že od malých dětí nelze očekávat plnou schopnost kontroly a regulace – zvláště u lákavých a odměňujících podnětů, jako jsou digitální hry či videa. Tu je potřeba zajišťovat externě, prostřednictvím rodičů – formou pravidelného režimu, časových limitů, předem oznámeného konce i náhradního programu, který pomůže dítěti přejít do jiné činnosti. To, že dítě od obrazovky samo neodchází, není selháním, ale spíše vývojově přirozenou reakcí.
Vaše obavy ohledně nástupu do školy jsou pochopitelné. Je dobře, že situaci nepodceňujete. To, co můžete nyní dělat, je trénovat odkládání, posilovat režim a důslednost, a zároveň se vyhýbat „odměňování“ obrazovkami za chování. Digitální zařízení by ideálně neměla být spojována s emocemi jako je odměna nebo útěcha, ale s běžnou součástí strukturovaného času.
Zároveň bych chtěl dodat, že podobné chování nevzniká ve vzduchoprázdnu – ovlivňuje ho řada dalších rodinných a vývojových faktorů, které nelze plně zhodnotit v e-mailové poradně. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Tomáš Jandáč
