6. 12. 2025
Alkohol
Dobrý den, můj bratr (34) uznal závislost na alkoholu, sám začal mluvit o léčení. Z léčebny se vrátil před 2 měsíci. Od té doby když je možnost aby šel sám do obchodu, nebo když je doma a nikdo o tom neví, vždy si koupí pár piv. Zatím se nám daří aby nám ta piva vydal, ale jedno stihl i vypít. Má zdravotní problémy a uvědomuje si, že pití to může ještě zhoršit. Ale neodolá koupi. Vůbec nevíme jak s ním komunikovat aby nelhal a hlavně jak mu pomoci od touhy koupit si pivo.
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
To, co popisujete, je po ústavní léčbě poměrně časté – návrat z bezpečného, strukturovaného prostředí do běžného života je pro mnoho lidí nejtěžší fáze a samotná dvouměsíční abstinence z léčebny ještě neznamená, že má bratr zvládnuté zvládání chutí a rizikových situací. V tuto chvíli je velmi důležité doléčování například v ambulantní formě.
Doléčování je v této fázi klíčové, protože učí člověka zvládat přesně to, co popisujete: silné chutě, impulz k nákupu alkoholu, rizikové situace, lhaní ze studu nebo strachu, práci s motivací a návratem do běžného režimu. Ústavní léčba sama o sobě zpravidla nestačí – bez následné péče je riziko relapsu velmi vysoké.
Doporučila bych, aby bratr co nejdříve začal chodit do adiktologické ambulance nebo programu doléčování. Tam se systematicky pracuje s cravingem, zvládáním spouštěčů, s denním režimem i s podporou rodiny. Kontakty najdete zde:
https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/.
Pro vás jako blízké je dobré držet se komunikačních principů: mluvit věcně, bez nátlaku, dávat najevo obavu, ne výčitky („bojím se, protože tvoje zdraví je ohrožené“, ne „zase jsi selhal“), a zároveň podporovat pravidla, která chrání domácnost (např. nechodí sám do obchodu, otevřená kontrola financí). Je normální, že bratr teď ještě není stabilní – jeho mozek se po letech pití teprve učí zvládat stres a impulzy bez alkoholu.
Chutě na alkohol po léčbě neznamenají, že je “ztracený” nebo že léčba nefungovala. Znamenají, že teď potřebuje tu úplně nejdůležitější část – pravidelnou následnou péči, která pomůže převést, co se naučil, do každodenního života.
Nenechávala bych to na něm samotném a doporučila co nejrychleji zapojit ambulanci nebo doléčovací program. V této fázi je to standardní a velmi účinný postup. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
4. 12. 2025
17-ti letá závislost na pervitinu
Ahoj, je mi 32 let a od 15 let beru pervitin. Žiju v podstatě ve 2 světech. Lidé z "normálního " světa o mé závislosti netuší. V práci mám jednu z důležitých pozic, hned po mé šéfové jsem já. Moje rodina o ničem také neví. Už pár let (asi 4 roky) se snažím si pomoct se závislostí sama, ale nedaří se mi. Jsem z toho frustrovaná a vysílená. Došla jsem k tomu, že se potřebuju svěřit. Včera jsem se svěřila mé jediné kamarádce, která si už 5 let myslí, že jsem přestala. Bylo to pro mě osvobozující. Ale mám nutkání se svěřit i rodině, konkrétně mámě. Jen si nejsem jistá, jestli je to vůči ní správné a jestli to akorát nezkomplikuje mou situaci. Mám se jí svěřit? Nevím, jaké jsou obecně dopady, když požádate o pomoc se závislostí rodiče. A nemůžu si dovolit léčebnu. Potřebuju pracovat. Děkuji za reakci či návrh na eventuální řešení.
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
To, co popisujete – dva světy, dlouhé roky skryté užívání, strach z odhalení a zároveň obrovská únava – je pro dlouhodobou závislost na pervitinu velmi typické. To, že jste se vůbec poprvé někomu svěřila, je velký krok. K otázce svěřit se matce: není na to univerzální odpověď. Může to pomoct, pokud máte vztah založený na důvěře a podpoře. Některým lidem přinese přiznání obrovskou úlevu a rodina jim poskytne stabilitu, kterou sami nemají. U jiných to naopak přinese tlak, strach nebo reakci, kterou neunesou. Důležité je jedno: svěření rodičům není nutná podmínka léčby. Je to možnost, ne povinnost.
Možná by bylo bezpečnější nejdřív mít odbornou oporu – někoho, kdo Vás provede procesem a pomůže zhodnotit, komu a jak to říct, například adiktolog v adiktologické ambulance. Do adiktologické ambulance můžete docházet 1x týdně a zároveň pracovat, nejedná se o léčebnu, kde byste byla hospitalizována a nemusíte nic hlásit zaměstnavateli ani rodině. Léčba je hrazena pojišťovnou. Najdete je tady:
https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/.
Právě u lidí, kteří mají stabilní práci a funkční život navenek, bývá ambulantní léčba velmi účinná. Může se řešit craving, režim, únava, změna užívání, rizikové situace i dlouhodobá strategie. Stejně tak není vyloučená ani spolupráce s psychiatrem – často se objevuje únava, úzkosti nebo spánkové potíže, které brání abstinenci.
Zároveň bych Vás chtěla ujistit, že je úplně normální mít potřebu nebýt v tom sama. Že chcete, aby to věděl někdo blízký. To jsou signály, že jste opravdu připravená na změnu – jen je potřeba ji udělat bezpečně, krok za krokem.
Nebojte se říct si o odbornou pomoc. To, že fungujete pracovně i sociálně, neznamená, že se stav nemůže zhoršit. Držím palce. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
3. 12. 2025
Alkoholismus maminky v důchodovém věku
Dobrý den, prosím o radu ohledně mojí maminky. S alkoholem se v únosné míře potýkala celý život, od smrti tatínka těžká závislost na alkoholu. Prodělala mnoho úrazů pod vlivem alkoholu kdy byla i tři měsíce upoutána na nemocniční lůžko. Vždy v tuto dobu nepila, po návratu domů se vždy opět vrátila k alkoholu. Přede dvěma měsíci byla odvezena rychlou záchrannou službou s hodnotami 4,18 promile alkoholu v krvi a podezřením na selhání vnitřního prostředí na interní oddělení, poté na záchyt. Následovala dva měsíce hospitalizace v psychiatrické nemocnici která jí velmi prospěla, vrátila se ke svým koníčkům, zase zvládala sebeobsluhu, celkově se její stav velmi zlepšil. Bohužel po návratu domů se během jednoho týdne opět vrátila k alkoholu. Žije sama, v rodině velká zátěž, její otec, bratr i sestra závislost na alkoholu. Nemá náhled, lže že nepije, je na mě sprostá a v této chvíli už nevím co dál, ničí mi to život a stale se snažím ji pomoct, ale jí je to úplně jedno. Je jí 69 let, nadměrně pije 6 let.Je ještě něco co pro ni mohu udělat? Omezit finance, částečně zbavit správnosti, umístění... které by jí asi nejvíc pomohlo...jde to vůbec s touto diagnózou? Moc děkuji za Vaši odpověď.
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
Situace, kterou popisujete, je bohužel velmi typická pro pokročilou alkoholovou závislost u seniorů – v bezpečí nemocnice se stav výrazně zlepší, ale po návratu do původního prostředí se rychle obnoví staré návyky.
Zároveň je zřejmé, že opakované pokusy ji motivovat, prosby, kontrola nebo podpora z Vaší strany už nefungují a naopak Vás ničí. Je tedy na místě uvažovat o ochranných a sociálně–právních opatřeních, která chrání ji i Vás.
U pokročilé závislosti ve vyšším věku lze zvážit několik cest. Jednou z možností je zahájit řízení o omezení svéprávnosti v oblasti nakládání s financemi – typicky v situaci, kdy alkohol ohrožuje její zdraví a finance jsou zdrojem dalšího rizika. S tím by Vám mohl pomoci sociální pracovník na obecním úřadě, OSPOD nebo sociální oddělení psychiatrické nemocnice, kde byla naposledy hospitalizována.
Další možností je hledat sociální službu s dohledem, například domov se zvláštním režimem nebo pobytovou službu, kde je bezpečnější prostředí a menší dostupnost alkoholu. Není to jednoduché prosadit, ale pokud je ohrožená na zdraví nebo životě, lze to řešit přes lékaře, sociální pracovníky nebo soud.
Také doporučuji, abyste se obrátila na adiktologickou ambulanci nebo poradnu, kde Vám pomohou naplánovat postup tak, abyste nebyla na všechno sama. Kontakty najdete zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/.
A nakonec – je důležité, abyste chránila i sebe. U závislostí seniorů se často stává, že rodina nese nesmírnou zátěž a přitom nemá žádnou skutečnou možnost změnu ovlivnit. Pokud jste vyčerpána, nejste neempatická ani špatná dcera – jste člověk, který už naráží na hranice toho, co lze vlastními silami unést.
Máte právo nastavovat limity, chránit svůj vlastní život a předat péči profesionálům, když domácí řešení dlouhodobě selhává. Držím palce. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
3. 12. 2025
Alkohol
Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně mého manžela. Žijeme spolu 7 let, nejdříve jsme žili u mé rodiny a pak jsme se přestěhovali sami do bytu. Manžel v průběhu našeho soužití několikrát měnil práci, dokonce i jsem ho nechala 2 roky doma, aby mi pomohl se starat o živnost a o babičky. Bohužel to byla chyba, kdy manžela hodně ovládl alkohol. Byl i jednu noc v léčebně, odebrali mu i řidičský průkaz, dále docházel i do adicare. Přestěhovala jsem se asi po 5 letech s manželem do bytu, ale několikrát jsem ho opustila a musela se vrátit domů, jelikož v pití alkoholu pokračoval, neustálé hádky a dohady mě nutily vždycky se sebrat a opustit ho. Jenomže před dvěma lety jsem přišla o domov a o rodinu a vrátila jsem se k manželovi do bytu, ze začátku to bylo relativně v pořádku, nebo jsem nepozorovala nic, co by naše soužití hodně narušovalo, přísahal mi, že už se nebude chovat tak nenávistně a nebude pít, tak jako když jsme bydleli spolu u mé rodiny, ale moc dlouho to nevydrželo. Nyní se opakovala situace z minulého týdne, kdy jsem se sbalila a vzala pejska a odjela pryč ke známým, ale druhý den jsem se vrátila, chvíli byl klid a předevčírem a včera manžel v pití alkoholu pokračoval, lezl mi do pokoje a pořád jsme se hádali a vyčítali si, navíc mi vyhrožoval usmrcením mého zvířete. Dokonce jsem si pořídila i záznam z těch hádek, abych měla důkaz, že si nevymýšlím. Když jsem mu záznamy poslala, hrozně se rozčílil, jak si vůbec dovoluji naši hádku natáčet. Naštěstí chodí do práce a já aspoň v tu dobu mám čas pro sebe a nemusím se bát žádné konfrontace, pokud zrovna nenapíše zprávu nebo nezavolá. Manžela mám ráda, snažila jsem se mu několikrát pomoct, ale už jsem ze všeho vyčerpaná, připadám si spíše jak jeho matka než jako manželka. Přátelé mi radí, ať od něj odejdu, ale už to nedokážu. Když jsem měla domov, tak to bylo snazší se sbalit a odjet, i když taky ne vždycky. Mám o něj strach, ale zároveň mám strach i o sebe i o moje zvíře. Ale bojím se ho opustit. Děkuji moc za radu.
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
To, co popisujete, je velmi vážná situace – nejen kvůli alkoholu Vašeho manžela, ale hlavně kvůli opakované agresi, vyhrožování a ohrožení Vás i Vašeho zvířete. To už není pouze problém závislosti, ale bezpečnostní riziko. Je úplně pochopitelné, že jste vyčerpaná a že se cítíte spíš jako pečující osoba než partnerka. Soužití s člověkem, který opakovaně pije, ztrácí zábrany a je agresivní, postupně ničí sebevědomí, schopnost se rozhodovat i pocit bezpečí.
Je důležité říct jasně: odpovědnost nenesete Vy – neselháváte tím, že manžel nepřestává pít, a už vůbec není na Vás „zachránit“ ho. Alkoholová závislost v kombinaci s agresí se bez odborné léčby téměř nikdy sama nezlepší. A Vy máte právo na bezpečí, klid a normální život.
Pokud Vám vyhrožuje ublížením Vám nebo zvířeti, je na místě brát to zcela vážně. Agrese při intoxikaci může rychle eskalovat. V takové situaci je bezpečí vždy na prvním místě. Pokud by hrozilo napadení, můžete kdykoli volat policii – i kvůli vyhrožování, ničení věcí nebo domácímu násilí. Policie může uložit vykázání z bytu na 10 dní, což vám dá prostor v klidu situaci řešit.
Zároveň bych doporučila obrátit se na adiktologickou ambulanci – ale tentokrát ne kvůli manželovi, ale kvůli Vám. Můžete tam probrat bezpečný plán, možnosti podpory a také to, jak si nastavit hranice ve vztahu se závislým partnerem. Kontakty najdete zde:
https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/
Můžete také využít linku pro oběti domácího násilí (např. Bílý kruh bezpečí – 116 006). Pomohou Vám promyslet další kroky i to, jak se chránit.
Je pochopitelné, že se bojíte odejít – závislost v rodině často vytvoří silný pocit zodpovědnosti, ale to je právě součást problému. Někdy je odchod jediný krok, který může oběma umožnit změnu. A někdy je rozchod tím impulzem, který závislý člověk potřebuje, aby léčbu skutečně nastoupil.
Ať se rozhodnete jakkoli, nezůstávejte v tom sama. Vy si zasloužíte žít bez strachu a bez neustálé kontroly toho, co partner udělá, až se vrátí domů. Držím palce. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
2. 12. 2025
Ztráta kontroly při požití alkoholu
Dobrý den, potřebuju poradit. Mám problém s alkoholem – nepiju často, ale když začnu, prostě nemůžu přestat. Často si řeknu „dám jen pár panáků“ a nakonec to přeroste a nevím, kde zastavit.
Navíc mám po alkoholu agresivní nálady – začnu být podrážděný, hádavý, někdy i sám proti sobě překvapený, jak moc se změním.
Už jsem zkoušel limity, pomalé pití, jídlo před alkoholem, a nic nefunguje.
Chtěl bych si někdy dát alkohol s kamarády a normálně se bavit, ale když to takhle mám, asi nemůžu pít vůbec, protože ztrácím kontrolu.
Hledám rady, zkušenosti, tipy – jak to zvládnout, jak se tomu vyhnout, nebo jak bezpečně kontrolovat situace, kdy přijde alkohol.
Díky moc za každou zkušenost nebo podporu.
Dobrý den, děkujeme za dotaz.
To, co popisujete – tedy že nepijete často, ale jakmile začnete, ztratíte kontrolu a promění se i vaše nálada – patří mezi časté projevy rizikového pití. Nejde o slabou vůli, ale o to, jak váš nervový systém na alkohol reaguje.
Agrese a podrážděnost po alkoholu jsou silný varovný signál. Pokud vám alkohol mění chování způsobem, který nezvládáte ovlivnit, je velmi těžké udržet ho pod kontrolou – a většinou se ukazuje, že bezpečnější cesta je úplná abstinence, ne snažit se „naučit pít mírně“. To, že jste vyzkoušel různé strategie (limity, jídlo, pomalejší pití) a nic nefungovalo, je bohužel typické.
Doporučila bych obrátit se na adiktologickou ambulanci, kde s vámi projdou vaše vzorce pití a pomohou nastavit realistický a fungující plán změny. Odkaz na služby najdete zde:
https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/.
Pomáhá také předem plánovat, jak budete fungovat v situacích, kde se pije – je možné jet autem, dát si dopředu přesnou hranici a odejít dřív, nebo se domluvit s někým, kdo vás podpoří. S pozdravem za adiktologickou ambulanci, Josefína Mráčková
