19. 8. 2024
Sledovací software
Dobrý den,
u syna jsme zjistili, že sázel na sporty a investoval do kryptoměn (tedy podvod, ne investice).
Trvalo to 5 měsíců. Dohodli jsme se s ním, že mu budeme v rámci opatření denně kontrolovat činosti na mobilu i notebooku. Můžete mi poradit nějaký free SW, který se Vám osvědčil? Nepotřebuji, aby byl SW tajný, ale abych měl k výsledkům svůj zaheslovaný přístup.
Dobrý den, děkujeme za dotaz. Bohužel nemáme zkušenosti přímo s nějakým konkrétním softwarem, který bychom Vám mohli doporučit, a tak Vás odkážu na webové stránky Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, kde by Vám mohli poradit lépe: https://nukib.gov.cz/cs/uvodni-stranka-1/. S pozdravem Josefína Mráčková
3. 5. 2024
Závislost na YouTube
Zdravím, už 2 roky mám problém se závislosti na videích a filmech, především koukáním na Youtube videa, dokážu na youtube videa koukat i několik dní v kuse - zmeškávám kvůli tomu školu, nedodržuju deadliny, nechodím ven. Zároveň jsem stále schopna fungovat v normálním životě, ale už začínám cítit jak se to mění a situace je stále horší. Cítím že je koukání na videa moje jediná cesta prokrastinace, dříve jsem vařila, četla si nebo třeba sportovala, ale teď jakoby jediná „útěcha“ bylo koukání na videa
Dobrý den, děkujeme za dotaz. Je dobře, že jste se ozvala v momentě, kdy cítíte, že už si se situací nevíte sama rady. Pokud máte pocit, že Vám sledování YouTube a filmů zasahuje do života více, než je Vám příjemné, doporučovala bych Vám poradit se s odborníkem. Jednou z možností je poradit se nejprve telefonicky například s Národní linkou pro odvykání (800 350 000), kde by Vám mohli poskytnout konkrétní rady a postupy, jak dál pokračovat. Další z možností je vyhledat psychoterapeutickou pomoc v podobě pravidelného docházení na terapii, kde budete moci svůj problém řešit více do hloubky a v bezpečném prostředí. V neposlední řadě bych se zkusila svěřit nějakému blízkému člověku ve svém okolí, abyste na řešení situace nebyla sama, případně by Vám daná osoba mohla pomoci s nastavením pravidel či drobných změn, které do svého každodenního fungování zařadíte. Nicméně bych se ale opravdu nebála vyhledat pomoc již zmíněného odborníka. Držím palce a přeji mnoho sil, Josefína Mráčková
3. 3. 2024
Problém se závislostí na počítači
Dobrý den je mi 24 let a jsem v posledním roce studia VŠ. V 18 jsem byl vyhozen ze střední školy kvůli špatným známkám,způsobenou nesoustředěním. Mám ADHD a byl jsem silně závislý na počítači, zvládl jsem hrát videohry nebo koukat na videa 3 dny v kuse. Před 2 měsíci se mi to vrátilo, již 2 měsíce skoro každou volnou chvilku trávím na počítači a koukám na nesmyslná videa jež mě vůbec nezajímají. V nejhorším extrému jsem zvládl trávit čas na obrazovce 3-4 dny za sebiz, Mám spoustu ostatních koníčků, jež jsem se skoro úplně přestal věnovat. Rodina ví o tom co se mi děje, ale je mi moc trapné jim přiznávat kolik hodin doopravdy na počítači trávím. Do toho musím psát bakalářku a mě stačí kliknout na jiné internetové okénko a pak brouzdat klidně 6-7 hodin. Zhoršila se mi pamět a cítím velikou úzkost. Vím, že je to sebedestruktivní chování ale cítím že nejsem schopen přestat. Přemýšlím o tom přerušit nebo zanechat studia a dát si digitální detox a někde dobrovolničit na 3-4 měsíce. Nevím co jiného s tím. Cítím se jakoby to bylo absolutně mimo mojí kontrolu. Mohli by ste mi prosím poradit co mám dělat? Děje se to ještě někomu? Děkuji
Dobrý den,
Váš dotaz ukazuje, že procházíte velmi náročným obdobím. Pokud bych mohl jako první zodpovědět Vaši poslední otázku, rozhodně v tom tedy nejste sám. Podobné zkušenosti má velmi mnoho lidí, kteří mají to štěstí či smůlu, že si svou práci nebo studium organizují sami. Udržet denní režim při psaní bakalářky nebo při přípravě na zkoušky je obtížné skoro pro každého studenta. Pokud navíc trpíte poruchou pozornosti, je to o to obtížnější. ADHD a digitální závislost bývají často vzájemně provázané, ale jak vyplývá z Vašeho popisu, už se Vám v minulosti podařilo je alespoň jednou zvládnout a překonat.
Vzpomeňte si na strategie, které Vám tenkrát pomohly.
V první řadě je třeba přetnout začarovaný kruh prokrastinace (nedělám nic, mám výčitky, pochybuji o sobě, mám pocit bezmoci, nedělám nic atd.) a rozhodnout se, že dneska přišel čas změny.
Je dobré na to nebýt sám, minimálně do toho můžete vtáhnout rodiče nebo přátele, svěřit se jim a požádat je o podporu a kontrolu stanovených cílů či omezení. Ale vzhledem k závažnosti stavu, který popisujete, bych se obrátil osobně na odbornou pomoc – psycholog či adiktolog by mohl být tím správným specialistou. Ten může nabídnout individuálně přizpůsobený plán léčby, který může zahrnovat terapii, možná i medikaci ve spolupráci s psychiatrem (v případě ADHD), a techniky pro zvládání závislosti. Terapie může pomoci rozpoznat základní příčiny Vaší závislosti a naučit se zdravější způsoby, jak řešit stres a úzkost.
Digitální detox, o kterém přemýšlíte, může být užitečný krok, ale je důležité ho plánovat rozumně a spíš s podporou terapeuta. Náhlé a úplné odstranění digitálních technologií může být velmi stresující a snadno může vést k relapsu. Místo toho byste mohl zkusit omezit čas strávený online, odstranit rušivé aplikace či omezit nebezpečné platformy (sociální sítě, videoservery či další místa, kde brouzdáte). Stanovení jasných hranic, určení konkrétních časů nebo situací, kdy je používání digitálních zařízení povoleno, a jejich striktní dodržování, je účinnější a dlouhodobě udržitelné na rozdíl od úplného detoxu. Vytvoření pevného denního plánu může pomoci snížit impulsivní používání digitálních zařízení. Zahrňte do svého plánu nejen čas na studium, ale i na odpočinek, koníčky a sociální aktivity (bez technologií).
Přerušit studium je vážný krok, a proto je důležité ho pečlivě zvážit a opět ideálně probrat s odborníkem, který vám může pomoci prozkoumat všechny možnosti a důsledky takového rozhodnutí. I na Vaší vysoké škole určitě působí poradce, na kterého se můžete v takovém případě obrátit.
Je důležité si uvědomit, že překonání závislosti stejně jako zvládnutí ADHD je proces, který nějakou dobu trvá, není snadný a vyžaduje motivaci a odhodlání, ale pokud vytrváte, může se to podařit.
Pokud chcete znovu získat kontrolu nad svým životem, neodkládejte své rozhodnutí a dohodněte si schůzku s odborníkem hned teď. Ono to totiž jindy udělat nejde.
Držím palce a přeju odhodlání a vytrvalost, Jarda Vacek
3. 3. 2021
Závislost na hraní počítačových her
Dobrý den!
Mám 20ti letého syna, dosud to byl v podstatě hodný kluk s výbornými studijními výsledky, t.č. studuje 2. rokem právnickou fakultu, v prvém roce s prospěchovým stipendiem, hrál aktivně lední hokej. Již cca rok (jistě má nemalý podíl i distanční výuka) se významně horší jeho chování v rodině, nemá prakticky žádné kamarády, s těmi z minulosti se přestal potkávat, jeho prospěch ve škole se zhoršil, žádný sport nedělá. Jeho jediným zájmem je sedět u počítače a hrát on-line hry. To je údajně jediné, co mu přináší radost.... Když mu to zakážeme, je nepříjemný až agresivní. Změnil se jeho vzhled, jeho přítelkyně je obdobného ražení. Nabízela jsem mu pomoc u Vás - odmítá, zajistila jsem mu vyšetření u psychologa v naší nemocnici (jsem lékařka), psychiatr doporučil medikaci, kterou též odmítá. Psycholog doporučil léčbu za hospitalizace, tu odmítá i můj manžel. Bojím se i sebevražedných náznaků, které již několikrát v rámci výměny názorů použil. Nevím, jak mám postupovat, jak s ním mluvit. Mám ho nechat hrát? Když se nám podaří několik dní ho od her izolovat a udělat mu denní režim vč. práce, je určitě lepší. Nemůžeme ale nikdo zůstat trvale doma - já i manžel pracujeme v nemocnici a staráme se o pacienty s koronavirem. Máme ještě 2 dcery, které již jsou nejšťastnější, když doma není (jede k přítelkyni, kde hrají hra...).
Děkuji za odpověď (pomoc)
Markéta
Dobrý den,
Popisujete velmi složitý problém a zároveň častou a pro všechny blízké bolestnou situaci. Nemůžete pomoci někomu, kdo pomoc odmítá a svůj problém popírá, avšak můžete udělat určité kroky, které by mohly Vašemu synovi pomoci. V aktuální pandemické situaci je to o to složitější. Kroky, které jste udělaly, jsou dobrými prostředky, jak mu pomoci. Až bude mít Váš syn důvod ke změně, pokusí se o ni. Je důležité, abyste pak byla na blízku a byla silná. Pomáhá to, když svým chováním nebudete nijak podporovat jeho hraní.
Obecným doporučením je nastavit doma společná pravidla, podle kterých spolu ve společné domácnosti budete setrvávat. Také je doporučeno předem nastavit sankce za porušení těchto pravidel. Zde posílám doporučení společnosti Podané ruce:
1. Nepodporujte komfort v počítačovém „doupěti“ vašeho dítěte tím, že mu tam nosíte jídlo, pití apod. Jeho potřeba odcházet od počítače se tím snižuje. Zkuste dítě naopak co nejčastěji vylákat na nějakou zajímavou aktivitu, jako je společné jídlo, sport nebo výlet.
2. Buďte dětem příkladem. Nemůžete po nich chtít, aby netrávily čas na internetu, když sami prosedíte u počítače celé hodiny. Nezapomeňte, že děti jsou vaším odrazem.
3. Neztrácejte nervy! Dříve, než ve vzteku vypnete dítěti počítač, se zkuste zeptat, co hraje a kolik času potřebuje na dokončení úkolu. Také by se vám nelíbilo, kdyby vám někdo vzal knihu, když jste na předposlední stránce.
4. To, že dítě dostanete radikálním způsobem od počítače ven, ještě neznamená, že mu tím nabízíte kvalitní alternativu trávení volného času. Zajímejte se, jak vaše dítě tráví čas mimo domov a nabídněte mu smysluplné aktivity.
5. Komunikujte. Všímejte si více toho, co vaše děti vyhledávají na internetu, jaké hry hrají, na co se dívají v televizi, čím se baví na mobilu. A než začnete vymýšlet ty nejsložitější kombinace hesel pro rodičovské zámky, zkuste si s nimi prostě více povídat.
6. Berte vážně doporučený věk u her. Než dítěti pořídíte novou hru, zkuste si o ní zjistit co nejvíce, stačí její název zadat do vyhledávače na internetu. A nezapomínejte, že hry už nejsou výsadou pouze počítačů.
7. Také věkové hranice pro užívání sociálních sítí mají své důvody. Vaše děti ještě nemusí umět vyhodnotit všechna rizika kyberprostoru.
8. Přehnanou kontrolou ničeho nedocílíte. I když chcete být zodpovědní a vědět, s kým a o čem vaše děti na sociálních sítích komunikují, respektujte jejich soukromí. Veďte děti k samostatnosti a zodpovědnosti, abyste jim mohli důvěřovat a aby děti důvěřovaly vám.
9. Všichni máme stejné množství času, záleží jen na vás, jak s ním naložíte. Věnujte z něj největší kus právě dětem. Dejte si tu práci a vymýšlejte různorodé aktivity, které vaše dítě zaujmou. Spoustu tipů můžete najít (paradoxně) právě na internetu.
10. Společné chvíle jsou to nejcennější! Čím více času budete trávit se svými dětmi, tím lépe jim porozumíte, pochopíte, co je baví a proč. Vymyslet smysluplné činnosti pro volný čas bude potom mnohem snadnější a v praxi efektivnější.
Napadá mě podívat se po nějaké práci, nebo ho k tomu navést – motivace by mohly být peníze pro něj a neměl by tolik času hrát a zaměstnal by se.
Vaše pracovní i rodinná situace je složitá, potřebují Vás i Vaše další děti, jistě je to vyčerpávající.. Nebojte se vyhledat sama pomoc a podporu terapeuta. Můžeme Vám nabídnout prostor pro rodinné příslušníky a osoby blízké, kde můžete svoji situaci blíže probrat u nás v ambulanci Apolinářská 4. Skupina se koná každou středu od 15:00. Držíme palce a přejeme odvahu a vytrvalost.
S pozdravem
Kateřina Rokosová a Jana Portmannová
3. 1. 2021
závislost na počítači
Za 14 let kluk jen hraje hry a nemá o nic zájem. Ani na vánoce nechtěl být u stromku. Na návštěvy nechce jezdit. Ven nechodí. Když zabavím vše, tak leží nebo sedí na posteli... Teď ani zabavit počítač nejde, dokud mají výuku přes internet.. Kam zajít? Ano, uznávám, je to naše chyba, nezvládli jsme to .. Děkuji.
Dobrý den,
doporučuji kladenskou adiktologickou ambulanci ADA+ (https://www.zsi-kladno.cz/ada-zavislostni-chovani-deti-a-dorost), pokud je pro vás dostupnější Praha, můžete se obrátit na naši ambulanci (224 968 208).
Technickým řešením v době online výuky na počítači je správa účtů a rodičovský zámek, restrikce jsou účinné zejména na začátku, ale dlouhodobě funguje víc pozornost a láska, hlavně je potřeba se synem komunikovat a získat ho pro zdravý životní styl. Pokud není ochotný spolupracovat, zajděte do poradny alespoň Vy pro vlastní uklidnění, sejmutí tíhy a rady, "jak na něj".
Za online poradnu Jarda Vacek
31. 7. 2020
Závislost
Dobrý den chtěla bych se zeptat co dělat když můj přítel je závislý na počítači je tam od rána do noci já jsem jeho přítelkyně a už si nevím rady jak mu pomoci já jsem po operaci krční páteře on má dovolenou a vůbec nic ho nezajímá než jen počítač a hlavně je sprostý vůbec ho nezajímá že sním ziju přece musí být nějaké řešení dřív bral antidepresiva ale už je nebere žádnou pomoc nevyhledava a já jsem zneho už nešťastná myslím si že jeho láska k počítači je silnější než ke mě
Dobrý den,
Oceňuji Vaši snahu tento problém řešit. Podle Vašeho popisu situace soudím, že přítel by měl vyhledat odbornou pomoc. Tipuji, že přesvědčit ho nebude snadné.
Pokud bude přítel ochotný, může si na internetu zkusit vyplnit dotazník týkající se závislosti na internetu (https://poradna.adiktologie.cz/otestujte-se/?poll_id=5), s tím že výsledky by ho mohly motivovat k nějaké změně.
Pokud ani s dotazníkem neuspějete, postupovala bych tak, že navštívíte nejprve odborníka (psychologa, psychiatra se specializací na závislosti, psychoterapeuta) sama a ten Vám pomůže tuto situaci lépe zvládnout. Setkáváme se často s tím, že pokud problém začnou řešit alespoň blízké osoby, má to pozitivní vliv na celou situaci.
Kontakty na konkrétní zařízení blízko Vašeho bydliště můžete najít zde na mapě pomoci: http://www.drogy-info.cz/index.php/map/
Příbuzné závislých můžete najít ve sdružení Al-Anon (http://alanon.cz/). Mohlo by pro Vás být užitečné navštívit jejich skupiny.
Přeji hodně síly
Kateřina Rokosová
27. 4. 2020
Závislost na PC hrách
Dobrý den, potřebovala bych pomoct s 13-ti letým synem. Pokusím se ho trochu popsat je hodný, empatický, hodně citlivý, introvert, ale zároveň vznětlivý, urážlivý, vztahovačný a má pocit méněcennosti i když ho chválíme a snažíme se ho motivovat . Trpí migrénami. Do školy chodí nerad a je líný se učit, kdyby chtěl tak má dobrý prospěch, protože když musí naučí se velmi rychle. A co ho vyloženě baví tak hry na počítači, snažíme se to omezovat na hodinu denně i k vůli migrénám, ale díky karanténě se nám to už nedaří. A co je na tom nejhorší, že nám začal brát peníze na nějaké vklady do her(moc tomu nerozumím) a nemalé částky.To byla poslední kapka, počítač má momentálně schovaný.Vím, že to asi není ideální postup, ale už si nevíme rady. Jiné zájmy nemá, kolektivní sporty ho nebaví i díky své neprůbojnosti. Chtěla jsem se zeptat jak máme tedˇpostupovat. Moc děkuji za odpověď
Dobrý den,
po přečtení Vašeho dotazu se mi zdá, že postupujete správně a že jste za záchrannou brzdu zatáhli včas.
Hraní her samo o sobě neznamená problém a v současné situaci to může být ventil, kterým se upouští nahromaděná energie a napětí z monotónnosti dnů bez kontaktu s vrstevníky. Ale je třeba, aby se hrálo podle pravidel, která máte nastavená, a v případě jejich porušení by měla následovat předem domluvená sankce. Krádež peněz považuji za velmi závažné narušení zdravého fungování v jakémkoliv společenství a je správné, že následuje citelné potrestání. Pokud to jsou jeho peníze, které se rozhodne ve hře utratit, je to v pořádku. Učí se hospodařit a zjistí, že když utratí kapesné za virtuální věci, nezbude na na ty skutečné.
Pokud Váš syn trpí migrénami, doporučil bych v první řadě upravit denní režim a výživu, a dbát na dostatek času stráveného na čerstvém vzduchu, což jde jen těžko bez toho, aby mu rodiče šli příkladem. Zejména je zásadní pravidelnost a dostatek spánku (neponocovat, odložit mobil mimo ložnici, pravidelně vstávat, i když se do školy nechodí) a dostatek tekutin. Co se týče času na hraní her, hodina denně mi přijde v jeho věku a současné situaci spíš málo. Pokud plní své povinnosti tak, jak jste se dohodli (např. samostatně a bez odmlouvání, včas a pravidelně), prodloužil bych celkový čas na hraní na dvě nebo i na tři hodiny denně, ovšem ne tak, aby u toho seděl celou dobu bez přestávky.
Počítač jako takový bych neschovával, ale omezil bych práva v jeho účtu, abyste ho mohli kontrolovat. S kontrolou aktivit syna na počítači Vám pomůže rodičovský zámek, viz např. zde https://support.microsoft.com/cs-cz/help/12413/microsoft-account-what-is-family-group
Velmi důležitá je také komunikace. Váš syn by měl rozumět vašim obavám a vy byste měli chápat jeho potřeby - zní to vznešeně, ale jde o to, abyste si prostě povídali o tom, co na počítači dělá a co hraje, co to pro něj znamená, z čeho vy máte strach a jaká je vaše odpovědnost. Taky pomůže, když bude počítač umístěn ve společné místnosti a vy uvidíte, co se děje na obrazovce a čemu se právě věnuje.
Když to s ním nepůjde po dobrém v rámci stanovených pravidel, zajděte osobně do poradny a zkuste probrat další možné strategie s psychologem či jiným poradenským pracovníkem.
držím palce a přeju pevné nervy.
Jarda Vacek
28. 12. 2019
internet
Dobrý dne, poraďte mi. Otec přes 60 let. za poslední 3 roky je jedinou jeho věcí hraní na počítači a vůbec počítač (naštěstí chodí spát) coca cola light ve velkém denně 2 litry. Když mu něco řekneme tak zvyšuje hlas, remcá a tak vůbec ho vše obtěžuje a považuje nás v domácnosti za služky. O hygienu se tak moc nestará a děsně nakynul. Má cvičit, ale pohyb bere jako sprosté slovo, na procházky nechodí vůbec. poraďte co s ním. Chtěla bych být na něj pyšná, ale v tuto chvíli nemám za co. díky
Dobrý den,
píšete, že za poslední 3 roky Váš otec změnil své chování a návyky, možná se mu také proměnila nálada. Takto na dálku bohužel nelze zjistit příčinu těchto změn. Jako vhodné bych doporučila vyšetření psychiatrem, který by posoudil, zda se například nejedná o depresi či jiné potíže, které se mohou takto projevovat.
Pokud však otec sám nechce hledat řešení a vyšetření podstoupit, je velmi těžké ho k tomu přimět. Lze však pracovat se stanovováním dohod a dodržováním pravidel, které si společně nastavíte. Doporučuji pokusit se hovořit o vlastních starostech a obavách, které o dotyčného máte.
Svou situaci můžete přijít probrat osobně do některé z adiktologických ambulancí, jejich seznam najdete zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci
Zdravím a přeji hodně štěstí,
Martina Franzová
9. 11. 2019
Teenager a počítač
Dobrý den,
nejprve bych chtěla moc poděkovat za Vaši poradnu. Myslím, že je to velice důležitá podpora pro lidi, kteří se zoufale snaží řešit vlastní situaci, stejně jako já.
Můj problém je asi naprosto běžný. Mám 15letého syna, který na počítači hraním her tráví v podstatě všechen volný čas. Máme daná pravidla, tedy povinnosti, které musí doma splnit. K tomu si plní povinnosti školní (je v prvním ročníku střední školy). Vše plní jen proto, aby měl klid ode mne a abych neměla argumenty, že něco zanedbává. Zanedbává ale společně trávený čas s rodinou a nedělá vlastně vůbec nic jiného, než že hraje hry. Nebudu dlouze rozepisovat, co vše nefunguje a co jsem zkusila, protože je mi jasné, že můj syn má znaky závislostního chování. Můj problém je v tom, že on samozřejmě vůbec netuší, co řeším. Buď jde se mnou do konfliktu (což je lepší varianta), nebo se mnou nemluví vůbec.
Zavedli jsme doma různá omezení. Počítač i mobil mu na mnou určenou dobu zabavuji, ale situace v komunikace je stále horší. Myslela jsem si, asi naivně, že spolu s ním pravidla nastavíme tak, abychom oba byli alespoň trochu spokojeni. Stále se ohání argumentem, že s ním jednám jako s malým dítětem a omezuji ho.
Chtěla jsem se zeptat, jestli je to tak vlastně v pořádku. Rozhodla jsem jít cestou pro mne naprosto nejhorší. Jsem ta, která mu něco odepírá, zakazuje, omezuje, přikazuje (moje výchova byla vždy spíše demokratická) a výsledek je ten, že jsem sice dosáhla svého a syn na počítači tráví jen čas, který mu vymezím, ale nekomunikuje se mnou, strašně se na mě zlobí a nechce se mnou o ničem mluvit.
Chtěla bych mu opravdu pomoct a vlastně i sobě. Mám ještě starší dceru, která se mu také snaží pomoct a mluvit s ním, ale je to nějak marné.
Mám pocit, že jsem vyzkoušela snad vše, ale někde asi stále dělám chybu a jsem opravdu zoufalá.
Předem moc děkuji za odpověď a vážím si Vaší rady i práce.
Dobrý den,
děkujeme za hezké hodnocení.
Život a vztahy jsou mnohem složitější, než se dá popsat do otázek a odpovědí internetové poradny. Asi jste pročetla dotazy s podobnou problematikou, kde doporučujeme stanovení pravidel, důslednost a vytrvalost. A taky tam zdůrazňujeme, že to nejde bez konfliktů. A když se jako neblahé okolnosti závislostního chování dohromady spojí komplikované období dospívání, osobnost a rodinná konstelace (nepíšete o tátovi), může z toho být něco, co ani při nejlepší možné snaze nedopadá dobře. Doufejme, že pouze dočasně.
Proč Váš syn netuší, co teď řešíte? Možná by měl pro Vaše zásahy větší pochopení, kdybyste mu sdělila, z čeho máte strach nebo proč jsou podle Vás ta omezení nutná. Je to přece on, kdo má dospět a převzít za svůj život odpovědnost. Potřebujete dosáhnout toho, aby vlastní závislost na hraní pocítil jako svůj a ne Váš problém. Demokratická výchova je fajn, nemusíte z ní ustupovat, ale i demokracie potřebuje pravidla, svoboda je bytostně svázána se zodpovědností. Pokud nefunguje strategie síly a pravidel, řešením zpravidla není více síly a více pravidel, ale možná nějaký úkrok stranou třeba právě směrem k vzájemnému pochopení.
Dalším tématem je míra jeho závislosti. Pokud je jeho problém opravdu velký, pak je otázkou, zda tím, že mu omezujete pouze čas na počítači a neomezujete typ aktivit, kterým se věnuje, problém ještě nezhoršujete. Když totiž ví, že hrát může, ale jen omezený čas, pak se nemůže zbavit hraní v představách, tedy toho, že plánuje, jak bude hrát a co všechno ve hře udělá, a konflikt mezi reálným a vysněným světem se prohlubuje. A jelikož jste za tenhle konflikt v jeho očích zodpovědná Vy, prohlubuje to i konflikt mezi vámi.
To jsou jen dva náměty na to, co byste mohla probrat na individuální konzultaci. Ještě než přistoupíte k nějakým dalším zásahům do nastavených pravidel hraní a nehraní, zkuste pro sebe vyhledat dostupnou poradnu nebo terapeuta, se kterým přesněji pojmenujete co je podstatou problému a pokusíte se nalézt strategii, jak Vám a Vašemu synovi, ale zejména Vám, pomoci. Zde jsou nějaké kontakty, ale v podstatě by Vám měl být schopen pomoci poradenský psycholog či terapeut s pochopením pro dospívající:
https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/?t=14&st=&r=2&d=&c=#result
S pozdravem
Jarda Vacek
23. 10. 2019
závislost na mobilu
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda je můj syn (13let) závislý na mobilním telefonu.
Tráví na něm ca 3-4 hodiny denně a to ale včetně lovení Pokémonů, kdy jej používá venku. Kdybych ho ale nehlídala, tak na něm bude pořád. Proto máme pravidlo že telefon nesmí být u jídla a u postele, to dodržuje celkem bez problémů. Stejně tak po 21.00 telefon prakticky nepoužívá, buď si čte nebo se spolu díváme na film. Kromě toho chodí 3xtýdně na trénink stolního tenisu a na chemický kroužek - zájmy kvůli telefonu nevynechává. Máme domluvu, že má určité povinnosti, pokud to nedodrží telefon mu zabavím na 2 dny(aspon má detox) a pokud se tak stane, tak to je bez problémů - je sice samozřejmě otrávený, nedělá kvůli tomu dusno, neodmítá dělat něco jiného apod.
Dle mého toto není závislost, ale ráda bych znala váš názor.
Děkuji předem
Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz. Slyším, že máte o syna obavu. Závislost nelze určit takhle na dálku. Z toho, co však popisujete, lze usoudit, že chování Vašeho syna nemá rysy závislosti, z popisu nesplňuje ani jedno z 6 kritérií závislosti. Jeho chování nezasahuje do více oblastí života, proto bych doporučovala to, co vy sama popisujete a z velké části děláte - určit pravidla a hranice, na kterých se synem společně domluvíte. Je dobré stanovit, co se stane když se hranice poruší. Co můžete změnit, je přizvat syna do tvorby těchto pravidel.
Pokud byste potřebovala situaci detailněji probrat, doporučuji navštívit poradnu pro rodinné příslušníky a osoby blízké. U nás v ambulanci každou středu od 15:00.
S pozdravem, za adiktologickou ambulanci
Kateřina Rokosová
29. 4. 2019
Závislost na PC
Dobrý den,
mám velký problém se synem, je mu 27 let a myslím, že je závislý na PC. Je dyslectik, a má fůru dalších dys… nemá žádné kamarády z dob školy (zde se dětí spíš stranil a utíkal k PC), ani teď v práci nemá kamarády, s kterými by šel třeba na pivo, odpracuje co má a dost, nemá přítelkyni, taky kdy si ji má najít když zná jenom cestu do práce, domů a k počítači, spát a druhý den to samé znovu. O víkendech vstane akorát k jídlu nebo když má jít něco udělat (ano, když je vyzván, tak jde od PC splnit „povinnost“, ale rychle, aby se mohl vrátit zase k PC). Neumí se jinak bavit, komunikovat s lidmi, nečte, nezajímá se o sport, kulturu aj. Vše co se netýká her a filmů na PC je pro něj zbytečnost. Když tento problém otevřu, většinou mlčí a nechce se o tom bavit. Nevím jak mu mám pomoci, chci ho osamostatnit, kupujeme byt, jestli ho třeba osamocenost přinutí k nějaké změně, že se bude muset starat o věci běžného života (no vidím to spíš,že to bude zase na mně), ale pochybuji, společnost lidí nevyhledává, neví jak s nimi komunikovat. Prosím o radu, zda hledat odbornou pomoc, nebo nechat být. Děkuji.
Dobrý den,
omlouváme se za prodlevu s opovědí, dotaz nám zapadl.
Je dobře, že situaci řešíte. Dle Vašeho popisu se zdá, že je u Vašeho syna přítomné problémové chování. Měla byste s tím jako rodič něco dělat. To znamená jít do konfliktu, po dobrým to nepůjde. Nastavit synovi denní limity, pokud nebude spolupracovat, nehnete s ním, přemlouvání ani výčitky nepomůžou. On v tom problém nemusí vidět.
Váš syn je dospělý, může nakládat dle svého uvážení, ale zároveň bydlí u Vás a měl by dodržovat stanovená pravidla, popř. se na nich s Vámi dohodnout. Je také důležité, aby znal důsledky porušení stanovených pravidel. Sankce by však měly být reálné a dodržované, měla byste být důsledná. Doporučovala bych, pokud pravidla nebude dodržovat, měla byste mu pomoci tím, že se domluvíte na tom, že se z bytu odstěhuje, tím dosáhnete zmiňovaného osamostatnění. Nastolila bych přístup tvrdé lásky. Píšete, že chcete syna osamostatnit, ale byt mu kupujete vy - tím ho v jeho chování podporujete. Tím, že mu byt koupíte a budete se o něj starat, mu nepomůžete, naopak.
Pokud je člen rodiny, který má takového problémy, nemotivovaný, občas se to řeší tím, že se pracuje s jeho rodinnými příslušníky a snaží se najít způsob, jak ho „namotivovat v domácích podmínkách“ k tomu, aby zkusil své chování změnit. V Praze psychoterapeutické skupiny nabízí například klinika ESET, tam se můžete obrátit i na tamní ambulantní psychology nebo lze v Praze najít i další klinické psychology a psychoterapeuti, kteří s Vámi nebo s Vaším bratrem mohou pracovat.
Pro vyhledání další pomoci můžete využít stránky http://www.drogy-info.cz/index.php/map/ kde se můžete podívat na zařízení, která máte lépe dostupné.
Za adiktologickou ambulanci Kateřina Rokosová
1. 12. 2018
závislost na internetu - porada s terapeutem?
Dobrý den
Ráda bych se zeptala, jestli v ČR existují psychologové / terapeuti / psychiatrové specializovaní na léčbu závisloti na internetu a internetové pornografii. A pokud ne, tak alespoň terapeuti obecně zaměření na závislosti? Nejlépe v Praze, případně v širším okolí.
Děkuji
Dobrý den,
v Praze je možností terapie mnoho, ale specializovaného terapeuta byste asi hledala obtížně. Touto problematikou se zabýváme i v naší ambulanci, tak se můžete objednat k nám na čísle 224968208.
Na Mapě pomoci najdete další ambulance, kde by Vám měli být schopní poradit, případně zahájit léčbu.
https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/?t=3&st=&r=2&d=&c=#result
Pokud se dotaz týká blízké osoby, která problém popírá nebo se sebou nechce nic dělat, pak se přijďte poradit alespoň Vy, abychom probrali možnosti, jak na ni zapůsobit, aby byla změna možná.
S pozdravem
Jarda Vacek
26. 9. 2018
závislost na počítači
Dobrý den, obracím se na vás s prosbou jak řešit tuto situaci, nebo na koho se obrátit. Můj 17letý syn je s největší pravděpodobností závislý na počítači, studuje třetím rokem gymnázium, výsledky ve škole má průměrné. Trápí mě jeho docházka do školy. U počítače je schopný prosedět celý den a hrát "svoje" hry - přes víkend. Přes týden je to horší, když přetáhne čas "hraní" tak ho další den bolí hlava a zvrací. to bývá většinou důvodem zameškaných hodin ve škole.Takže se stane, že za celý týden jede do školy jen 2x. Snažila jsem se mu domluvit, ale bez úspěchu. Nebaví ho žádný sport, nemá žádné zájmy, jen počítač. Na nějakou dobu jsme mu počítač zabavili, byl jako tělo bez duše a sám řekl, že to nechápeme, že mu bereme jedinou věc která ho v životě baví. Sám k psychologovi jít nechce, už nevím co s ním.
Dobrý den,
dle Vašeho popisu se zdá, že jsou u Vašeho syna přítomné známky závislosti. Měla byste s tím jako rodič něco dělat. To znamená jít do konfliktu, po dobrým to nepůjde. Nastavit synovi denní limity, instalovat nějaký program na parent control, povolit počítač obden... pokud syn odmítá cokoliv řešit, odmítněte mu přístup k pc, platit mobil atd.
Teprve pak se lze ptát, co mu to vlastně chybí a kde to hledat jinde a jaké jiné zájmy. Dokud bude mít neomezený přístup, asi bude neomezeně surfovat / hrát /...
Ale těžko soudit, pokud máte zájem, objednejte se k nám do Ambulance dětské a dorostové adiktologie - nechte vzkaz na čísle 224 968 253 nebo napište na mail addambulance@vfn.cz
Hodně sil
Lenka Richterová
5. 3. 2018
závislost na telefonu
Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda pořádáte i nějaké přednášky pro školy, kde probíráte nebezpečí závislosti na telefonu atd.
Případně, jak dostat dítě do poradny, pokud odmítá, že má problém.
Děkuji za odpověď,
Adéla
Dobrý den,
přednášky bohužel nepořádáme, mohu Vám ale nabídnout prostor, který máme každou středu od 15 hodin pro osoby blízké, kde se můžete přijít o své situaci poradit. Případně Vás také můžu odkázat na Rodičovskou linku (která není jenom pro rodiče) https://www.rodicovskalinka.cz/.
Jak dostat do poradny dítě, které nechce, je určitě velmi těžké a doporučila bych Vám s ním promluvit o tom, co vidíte, že se děje. Také o tom mluvte s jeho rodiči. Řekněte jim, jak situaci vnímáte, co se děje, jak se to projevuje. Jestli je dítě v ohrožení, doporučila bych kontaktovat OSPOD.
S pozdravem
Lenka Richterová
29. 12. 2017
internetové hráčství
Je možné léčit i děti. Existuje tato možnost a speciální postupy?
Dobrý den,
existují adiktologické ambulance, které se věnují přímo dětem a adolescentům. Jedna z nich je u nás: Ambulance dětské a dorostové adiktologie (224 968 253, addambulance@vfn.cz) další jsou například v Kladně, v Ústí nad Labem a Českých Budějovicích. Pokud Vás zajímají bližší informace určitě je můžete kontaktovat a zeptat se.
S pozdravem
Lenka Richterová
28. 12. 2017
Závislosť na internete
Srdečne pozdravujem
Na úvod Vám chcem vysloviť môj obdiv k Vašej práci a jej výsledkom. Ďakujem za úžasnú stránku spracovanú veľmi precízne na profesionálnej úrovni a veľmi prehľadne.
Chcem Vás touto cestou poprosiť o odpoveď, či môžeme využiť Škála závislosti na internetu (The Chen Internet Addiction Scale (CIAS), ktorú máte dostupnú na stránke pre študijné účely (pre potreby rigoróznej práce), kde chceme využiť mimo iných škál mapujúcich závislosť aj škálu CIAS.
Prajem veľa úspechov v oblasti osobnej a pracovnej.
Ďakujem za odpoveď.
S úctou
Magurová Dagmar
Dobrý den,
děkujeme za ocenění. Škálu klidně použijte, je volně dostupná. Přikládám odkaz ke stažení: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/586/3612/Chenova-skala-zavislosti-na-internetu-Chen-Internet-Addiction-Scale-CIAS-
Ať se Vám daří
Lenka Richterová
21. 5. 2017
PC hry
Dobrý den, ráda bych vás požádala o radu a kontakt na adiktologické poradny v ústeckém kraji. Jedná se mi hlavně o odborníky, kteří se věnují závislostem na internetu a PC hrách u adolescentů.
Jsem praktickou lékařkou pro děti a dorost v Krupce a dostupnost psychologické a psychiatrické péče je ztížená pro délku doby objednání a počet odborníků.
Děkuji
S pozdravem
Dobrý den paní doktorko,
Seznam zařízení podle krajů můžete nalézt zde: http://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/
Přímo v Ústí nad Labem bych Vám doporučila Adiktologickou ambulanci Drug-out, která s dětmi a dorostem pracuje. Zde jsou jich stránky: http://www.drugout.cz/ambulantni-adiktologicke-sluzby
Přeji Vám hezký den
Lenka Richterová
11. 4. 2017
Závislost na pc
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Můj partner,letos 50 let, celé dny a noci hraje pc hry či vysedává u počítače - hraje hodiny a hodiny či stahuje desítky a desítky filmů apod. V podstatě nic jiného nedělá a nezajímá ho, mám pocit, že vše ostatní jej obtěžuje a zdržuje, ať to jsem já nebo jeho vlastní děti , vydrží tam sedět v kuse až do rána, někdy nejde vůbec spát . Hygienu nedodržuje, nekoupe se, nepřevléká, nečistí si zuby, celkově dost chátrá, chodí zanedbaný, ale vždy k tomu měl sklony . Když s ním potřebuji o čemkoliv hovořit, mohu jen s tím, že sedí u počítače a věnuje se své zálibě, neotočí se ke mně ,oči na monitoru, ruku na myši , neopustí hru apod. Máme dvě malé děti, já jsem na MD, celkem mám 4 děti, ale na vše jsem v podstatě sama, on je doma k ničemu
( i pohlídat dvě děti, když se potřebuji umýt, je problém a zdržuje jej to ) . Rodinný život neexistuje, nesedíme spolu ani u stolu, celý jeho život se odehrává jen a jen u počítače zády k nám - bojové hry nebo fantasy či filmy sci-fi, válečné či s vraždami , žádné společné akce, nic. Bydlíme ve starém rodinném domku v krásném prostředí, téměř nevyleze ven, dům neudržuje a ten chátrá, roky a roky nic nedělá. Stále se jen na něco vymlouvá - je moc horko, moc zima, je unavený apod., ale na pc sílu má. Že doplácím na elektřinu vždy nějak odargumentuje - a mám přece peníze na děti . Znám jej mnoho let, ale žiji s ním 7 roků a je fakt, že počítač.hry hrál už při našem sestěhování pořád, prý i předtím , o čemž svědčí plné bedny her a jeho způsob předchozího života ( do 35 let žil s matkou a pak se z trucu během měsíce oženil s mladou ženou , o které nic nevěděl - ani to, že již byla vdaná, a že je poměrně promiskuitní ) , jen jsem se s tím do té doby nikdy nesetkala a podcenila to. Vždy se vymlouval, že to dělá např. z toho, že v bytě není co dělat ( teď ale bydlíme v domě a je to to samé, donedávna jsme tu měli jen suché wc , nemáme v domě omítky, jen omlácené zdi , jemu to nevadí ) nebo že se musí odreagovat (a to i když byl rok bez práce a jen seděl a seděl a celé dny a noci hrál a hrál hry ). Když vidíte dvoumetrového chlapa jak jen sedí s prominutím jak blbeček u hry pro puberťáky a Vy ani jeho malé děti ho nezajímáte, je to strašné. Může mi být sebehůř a on se stejně stará jen o to své . Odmítá si to přiznat, je na mě vzteklý. Navíc má exekuce na plat z předchozího manželství, které odmítá dlouhodobě řešit , prý tomu nerozumím, nechápu to apod. Z platu mu tedy zůstává jen nezabavitelné minimum, má statisícové dluhy . Já vše táhnu psychicky i fyzicky, mám 4 děti, z toho dvě postižené ( i když jinak úplně samostatné ) a dvě malé, všechny starosti papírově, finančně i prakticky jsou na mně a doma mám chlapa na nic , jen někoho, kdo tam bydlí ( nemá tu ani trvalé bydliště, nechtěl )
) a žije jako bychom nebyli a ani svět kolem . Není pro nás ani tátou ani mým partnerem, jen špatný vzor pro syna. Když jej žádám o řešení, spustí na mě - aniž by opustil počítač - že si mám zažádat o svěření našich děti do péče , napsat k soudu a pozvat na něj policii, že nikam nepůjde ( dům je můj ). Raději obětuje mě i děti, to už mám ověřeno - před Vánoci jsem ho nekompromisně vyhodila a je zase zpět ( prý nemá kam jít ) a je to to samé, nic nezměnil, jen mi vyhrožuje a ani nemá zájem se snažit , i když jsem mu problémy přesně pojmenovala a řekla možné způsoby řešení. Prý jej chci zahnat do úzkých. Kombinace celodenního vysedávání na pc , v podstatě "překážení" a dluhů a exekucí už nejsem schopna dlouhodobě snášet a poskytovat mu azyl . Mám pocit, že zde není již pomoci. Obrátila jsem se i na jeho rodinu - prý mu nemám bránit v zálibách a další omluvy jejich již dávno dospělého syna . Jsem přesvědčena, že jemu je tak dobře a i kdyby zůstal sám, chybu neuzná a vše svede na mě. Je zde nějaká pomoc už kvůli dětem ? Někdy mám pocit, že už se neudržím a do počítače praštím. Děkuji vám za případnou radu.
Dobrý den,
na Váš dlouhý dotaz odpovím poměrně stručně. Velmi detailně popisujete chování člověka, který si problém nepřipouští a který nemá zájem ani o Vaši pomoc ani o Vás. Starejte se proto především o ty, kteří se bez Vaši pomoci a podpory neobejdou, potřebují ji a rádi ji přijmou. A tím, kdo kromě Vašich dětí teď takovou pomoc a podporu potřebuje nejvíc, jste Vy sama. Myslete zejména na sebe a na své zdraví. Měla byste zůstat zdravá a silná, abyste vůbec mohla pomáhat. Vyhledejte pro sebe nějakou psychologickou podporu (manželská poradna či soukromý terapeut) a tam proberte své možnosti tváří v tvář s někým, kdo je chápavý, má nadhled a zkušenosti s řešením podobných problémů, a vedle sebe další kolegy, kteří pomohou s právními záležitostmi ohledně zbavení se osoby, která Vás ohrožuje a kterou ve svém domě nechcete. Bezbolestné řešení takto závažného problému neexistuje. Jedině nějaká Vaše akce, důslednost a vytrvalost může něco změnit. Když si Váš partner pak uvědomí, o co s Vámi přichází, třeba bude mít zájem se změnit. K tomu ale vede dlouhá cesta. Nejprve Vy.
Držím palce.
Jarda Vacek
16. 3. 2017
Otec
Dobrý den, žiji v domě se svým otcem. Je rozvedený a dlouhodobě nemá žádnou přítelkyni. Celé dny vlastně prosedí s notebookem. Naše komunikace během dne je téměř nulová. Zrovna mě čeká maturita a tak se pořád učím a když ne tak jsem mimo domov protože se doma jinak nudím. Moje sestra které je 26 a bydlí sama i já, se mu to snažíme nějak vysvětlit že by přestat trávit tolik času na internetu ale vždycky to končí výsměchem a se slovy jako by mu to bylo jedno. Dá se mu nějak pomoci?
Dobrý den,
je mi líto, že máte s otcem trápení. Dá se obecně doporučit, že není vhodné moralizovat jeho chování a upozorňovat, co dělá "špatně". Stačí, když mu řeknete, že se o něj bojíte, že je pro vás důležitý a že ho máte rádi. Návštěvu adiktologické ambulance nebo psychologa Vám můžu jen doporučit. Pokud by se Vám nepodaří poslat přímo otce, tak můžete přijít i vy.
Přeji hodně sil
Lenka Richterová
3. 3. 2017
Přítel workholik-jak ho vrátit do reality
Odcizujeme se s přítelem a nevím nakolik je to jeho závislostí na podávání max.výkonů hlavně v práci, dle mého již ve fázi workholismu (mizerná orientace v čase - nedá o sobě X dní vědět, nepamatuje si kolikrát aktivity z předchozího dne, tj. žije pouze přítomností, zbaví se jedné práce a následně má 2-3 nové) + fyzické projevy - neklid, pokud není neustále něčím zaměstnán, nedostatek emocí, snížené libido aj. Je to iťák (OSVČ), takže asi známý to jev u této profese. Do toho nepravidelně jí a funguje vesměs o kávě, cigaretách a coca -cole. Je to stále ještě cílevědomost být tak pracovně vytížený nebo patologický jev? Kdysi jsem mu tuto vlastnost záviděla a motivoval mne k tomu se doma po práci třeba "nepovalovat" , ale dnes vím, že každý potřebujeme jiný typ relaxace. Já jsem schopna s ním držet v aktivitách tempo tak 2 dny. Ale kdyby si vlastně pamatoval, co vše za ten den absolvoval, ale to on ani neví!!! Asi obranný mechanismus mozku, aby nedošlo k přetížení.
Já vidím zásadní problém v jeho perfekcionalistických rodičích a možná i absenci lásky a dalších pozitivních emocí, jejichž nedostatek se mohl projevit ve špatném či zhoršeném vnímání fungování vztahu s opačným pohlavím. Přiznám se, pouze fabuluji. Možná i ztráta blízké osoby v minulosti v tom hraje zásadní roli, že při rozhovorech na téma vztahy a city MLČÍ. Na jednu stranu by většina žen záviděla, že udělá, pomůže s věcmi na zavolání, ale jinak nějaké opětování citů nebo, že by ho napadlo jen tak pro nic za nic přijet (oddělené domácnosti) a jen tak relaxovat nebo se věnovat nějakému společnému zájmu to už dlouho neproběhlo. Zanedbává jak mne, tak si myslím, že i sebe v duchovní i fyzické hygieně. O nějaké dovolené ani nemluvě. Nepochopí, že když pro něj je dovolená "ztráta času" a nudil by se, že druzí ji třeba potřebují. Natož potom opomenutí i třeba mých narozenin a alespoň nějaké opožděné reakce. Prostě se ztrácím v tom, nakolik je to naše oboustranná partnerská záležitost a nakolik je to už problém jeho závislosti. Každý máme určitý druh závislosti, ale musíme ji korigovat a potud je to fyziologické.
Bývával to supr chlap, věčný otimista, doplňovali jsme se, ale prostě kvůli penězům a pocitu zadostiučinění z dobře vykonané práce asi mění priority apod. On asi do té práce utíká a cítí v ní bezpečí a zadostiučinění a to tak měl už při našem seznámení. Já naopak jako každá žena, natož samoživitelka bych potřebovala psych. oporu a v něm se ji bohužel nedočkám. Možná i nechtíc, ale nutí mne být tvrdá i na sebe, protože si stěžovat nebo litovat se je přeci SLABOŠSTVÍ. Praktikuje tento názor i u svého 12 letého syna (z exmanželství). Už od malička se poprat se životem a tak zbytek volného času realizují v hokeji. Kluka to naneštěstí baví a zdá se, že už bez "ledu" také dnes nemůže být. Vlastně je to asi aktivita, do které "sype a sype" finance, ten vynaložený čas strávený hodinami a nocemi u PC.
Odchod od přítele jsem už několikrát zkoušela, ale také to nepadlo na úrodnou půdu, aby jaksi pro mne logicky na problém zareagoval. Bojí se konfliktů a raději je nevyvolává, i když vnitřně spokojený být určitě se vším nemůže. Na rovinu to neřekne a tvrdí, že spokojený JE!
Existuje u něj možnost "procitnout"? :-) Jak to navléknout, aby se zamyslel do budoucna nad svým fungováním - riziko zhroucení?
Děkuji za případnou radu a tip na koho se obrátit. Zda se pokusit o párové sezení apod. Nerada bych něco pokazila, aby to nebral ode mne jako podraz.
Dobrý den,
To, že se Vám nedaří Vašeho přítele přesvědčit, že problém má on a že to on se má změnit, je zcela obvyklé ať už u závislých i v celkem normálních partnerských vztahů. Aby své chování mohl změnit, je třeba mu dát najevo, co konkrétně v jeho chování Vám vadí, říct mu, jak se cítíte, když to a to dělá, namísto toho, abyste ho obviňovala, že je takový či onaký nebo např. že on je zodpovědný za rozpad vašeho vztahu. Můžeme to nazvat dospělou komunikací nebo asertivním chováním.
Samozřejmě by bylo ideální, kdyby Váš muž sám pocítil potřebu vyhledat odbornou pomoc, ale to chce většinou čas a přiměřenou motivaci. V této chvíli jste to Vy, kdo potřebuje podporu. Proto Vám doporučuji obrátit se sama osobně na psychologa nebo na psychoterapeuta, který Vám může se situací pomoc. Připravte se na to, že v rámci terapie se budete muset změnit i Vy. Někdy se hodí i párová terapie.
S pozdravem
Lenka Richterová
28. 12. 2016
Závislosť na chatovaní (flirte)
Dobrý deň, píšem sem preto, lebo som v koncoch a neviem čo mám robiť.
Mám partnerku s ktorou som 2 a pol roka vo vzťahu. Milujem ju, rád s ňou trávim čas, máme spoločné záujmy, máme sa neustále o čom baviť, moja priateľka je najlepšou partnerkou, akú som si kedy mohol predstavovať, chodíme spolu občas na výlety, do kina, navzájom sa prekvapujeme. Som s ňou spokojný po každej stránke, cítim sa s ňou skvele a po fyzickej/sexuálnej stránke si tiež skvele vyhovujeme. Priateľka je typom ženy, ktorá má rada sex, a myslím si že po sexuálnej stránke sme boli obaja vo vzťahu spokojní. Je suportívna a vždy stála pri mne. Z jej strany sa počas celej dĺžky nášho vzťahu nestala jediná vec, ktorá by mala narušiť náš vzťah. Skôr naopak vždy bola somnou ohromne trpezlivá, a ak sme mali nejaké nezhody, vždy sme sa vedeli dohodnúť na kompromise. Skrátka nášmu spoločnému vzťahu nemôžem nič vytknúť, som presvedčený že priateľka vždy do nášho vzťahu išla na 110%.
O to viac sa cítim trápne a hlúpo, že na rozdiel od nej, ja v našoom vzťahu vlastne počas celej jeho dĺžky zlyhával. Už od puberty som si totiž navykol na pravidelné chatovanie cez sociálne siete (Facebook, Pokec.sk). Keď som bol v puberte a na začiatku vysokej školy, predtým ako som sa zoznámil s priateľkou som si z toho nikdy ťažkú hlavu nerobil. V začiatkoch som sociálne siete využíval najmä na to, že som sa ich prostredníctvom snažil zoznámiť s nejakým dievčaťom. Myslím si, že nikto zo známych, rodiny, priateľov ani netuší, ako často som chatoval s neznámymi dievčatami cez internet. Už od začiatku som to totiž považoval za absolútne súkromnú vec, a po tom, ako som sa dostal na vysokú školu som sociálne siete prestal využívať na to, aby som sa snažil zoznámiť s dievčatami. Ale naďalej som ich používal, pričom som si nič nesľuboval od toho, že som často navštevoval tieto stránky. Ale zrejme som si za tie roky, čo som to robil zvykol na anonymitu, ktoré tieto siete ponúkali a páčilo sa mi flirtovanie s neznámymi ženami.
Potom som ale začal chodiť s terajšou priateľkou. Ako som napísal vyššie, náš vzťah som považoval za absolútne terno- priam za harmonický, Vo vzťahu m nič nechýbalo ani nechýba. No predsa som aj po začatí chodenia s ňou nebol schopný prestať s internetovým flirtom. Zo začiatku som to ani nebral ako problém, proste som mal od seba v hlave jasne oddelený akýsi reálny život v ktorom študujem, pracujem, som obklopený priateľmi a milujúcou partnerkou a na druhú stranu online život, v ktorom si môžem dovoliť napísať akejkoľvek žene bez zábran a bez záväzkov. Ale ako som napísal, zo začiatku som to skutočne nevnímal ako problém. To sa zmenilo po tom, ako mi priateľka náhodou pozrela do môjho účtu na sociálnej sieti (Facebook), kde zistila nepríjemnú pravdu o mojom "online živote". Našla mi správy v ktorých som flirtoval so ženami a dokonca niektoré pozýval k sebe na víno. Faktom je, že moje pozývania na víno boli vždy len hrou v mojom "online živote" a nikdy sa žiadne víno ani iné stretnutie neuskutočnilo tvárou v tvár. Pokladal som to vždy len za flirt, ktorý som robil, neviem, tak nejako zo zvyku, lebo som si chatoval s dievčatami vždy, a sám som mal vždy jasne oddelený reálny svet od toho "online". Tu sa patrí povedať, že som flirtoval s dievčatami najmä, takmer vždy keď som bol pod vplyvom alkoholu- vrátil sa z hospody, kde som bol s kamarátmi, vtedy som sa cítil potužený alkoholom odvážnejšie a nedotknuteľne. Po tom ako mi to zistila prvý krát (po roku vzťahu), sme mali hádku, pri ktorej som stratil dôveru mojej priateľky. Keď mi hovorila, ako sa cíti, a to, že takéto veci su netolerovateľné- chápal som jej pohľad a skutočne som chápal, ako ju táto vec zranila. No snažil som sa vtedy aj viviniť a videl som fakt, že mi prezrela správy na Facebooku aj ako zásah do súkromia a prejav nedôvery už predtým- čo ju viedlo k tomu aby si prezerala moje správy. Každopádne túto prvú hádku sme nejako prežili, ubezpečil som ju, že s tým prestanem, že o nič nešlo, a že som sa s nijakou tou ženou nikdy nestretol zoči voči a tým pádom som ju (z môjho pohľadu) nikdy nepodviedol. Náš vzťah ale môhol pokračovať jedine v prípade, že jej nechám heslo od môjho Facebooku, aby videla, že svoje slovo dodržím . Teraz si už uvedomujem, že som jej už vtedy mal povedať celú pravdu, priznať sa, že okrem Facebooku používam na flirt aj inú sieť (pokec.sk)- ale o tom, že mám účet na takej stránke priateľka ani nevedela, a zrejme ani netušila o existencií tejto domény. Po tej našej veľkej hádke som bol ale presvedčený, že s tým prestanem. Sám som si hovoril, že nejde o vec, s ktorou by som mal problém skoncovať. Po hádke som sa zaprisahal, že skončím s takýmto flirtom úplne. Ale ako sa ukázalo bol som príliš slabý. Vydržal som bez toho asi tak 2-3 mesiace, no keď som niekedy prišiel trochu pripitý z posedenia s priateľmi a bol sám na byte neodolal som a zase som si zaflirtoval s nejakými dievčatami. Aby som bol úplne konkrétny aj ten flirt sa len málokedy zvrtol do nejakého siahodlhého písania, vana moje správi ženy ani len neodpísali, ale niekedy som sa snažil dostať od žien zo sociálnej siete kód na ich album s nejakou tou nahou fotkou (ak taký album mali). Tak som zlyhal prvý-krát, nezobral som si poučenie z našej prvej hádky, ktorá nás skoro stála vzťah. A ako to už býva "lož má krátke nohy"- alebo v tomto prípade tajnosti. O niekoľko mesiacov, opäť keď som sa vrátil opitý z akcie domov, som neodolal a napísal som nejakej žene na Facebooku. Neviem či sme si vôbec vymenili nejakú správu, alebo som jej len napísal pár flirtovacích viet a zaspal som, po rannom prebudení, som si hneď spomenul, že večer som napísal nejakej žene na FB, tak som správu zmazal, lebo som vedel, že priateľka mi môže vidieť do FB a bál som sa toho, že ma opustí (áno viem, asi by som si to zaslúžil). A samozrejme na to prišla, tú správu si prečítala ešte predtým než som ju zmazal. Rozišla sa somnou. Nikdy som sa necítil tak hrozne, bol presvedčený, že sa navzájom milujeme a nechcel som o ňu prísť. Naše rozídenie ale trvalo len týždne. Straašne som ju chcel naspäť a ja som zasa chýbal jej. Dali sme sa dohromady a ja som ZNOVA prisahal, že už to nikdy nespravím, pretože o ňu nechcem prísť. Opäť sa ale ukázalo, aký som idiot. Neflirtovať na pokec.sk (o ktorom stále priateľka nevedela) som znova začal po niekoľkých mesiacoch (4-5). Opäť to bolo množstvo správ dievčatám, ktoré som oslovoval, odpísala mi tak pätina, z tých ktorým som písal. Ale stále aj napriek tomu, že som vedel ako som už ublížil práve touto činnosťou jedinej žene, o ktorú som stál, som s tým nedokázal prstať. Sám seba som utešoval tým, že predsa nejde o neveru, keď sa s nijakou nestretnem, pokiaľ je to stále anonymné a odohráva sa to len v "online svete" a s nijakou ženou som neflirtoval dlhodobo.
A teraz keď píšem tento dotaz, stalo sa nevyhnuteľné a moja priateľka odhalila aj moje posledné intímne zákutie môjho "online svetu"- doménu pokec. Stalo sa to vlastne úplnou náhodou a ja som zúfalý. Priateľka je pevne rozhodnutá sa somnou rozísť, ako mi to povedala: dôveru voči mne stratila už dávno, a ja som popritom, ako som sa snažil si ju znovu získať robil neustále tie isté chyby, kvôli ktorým som jej dôveru stratil. Hovorí, že už somnou nemôže byť, lebo už nikdy nebude môcť pokojne spať, keď spolu večer nie sme a bude si myslieť, že jej "online" zahýbam.
Som úplne stratený a neviem čo mám robiť. Zároveň som nikdy nemal mienku o sebe samom hlbšie, než teraz. Náš vzťah, ako som písal vyššie, bol vždy mimo tieto udalosti po každej stránke harmonický, obaja sme tomu druhému dávali hrozne veľa lásky, a ja si neviem predstaviť život bez nej. Viem že obaja sme dokonca nejak rozmýšlali aj o spoločnej budúcnosti, na ktorú sme sa tešili. Priateľka mi povedala, že ma stále miluje, ale už mi skrátka neverí, že s tým online flrtovaním dokážem natrvalo prestať a ona nechce trpieť. Ja tomu rozumiem a samého ma hrozne bolí, keď ju vidím trápiť sa kvôli mojej hlúposti. Viem, že by som sa mal k tomu postaviť ako chlap a nechať ju ísť, ale nedokážem to- príliš ju milujem a spravil by som čokoľvek aby som nejak zablokoval tú časť svojho ja, ktorá sa nevie zbaviť závislosti online flirte.
Tu sa dostávam k môjmu dotazu: prosím Vás existuje nejaký návod pre ľudí, ktorí maju takýto problém? Pre ľudí ktorí sú závislí na online flirte? Myslíte si že takýto vzťah, aký som opísal, s takto narušenou dôverou sa nejako dá spasiť? Viem, že to rozhodnutie je teraz na mojej partnerke, a neviem či s tým ešte môžem vôbec niečo spraviť? Hľadal som si už o tejto veci informácie na internete a najbližšia vec, ktorá sa an to vzťahuje je Cybersex, našiel som v článkoch nejakí názory, že sa s tým dá bojovať podobne ako proti iným zavislostiam. Jediná vec, ktorá ma napadla, je to ísť s týmto za nejakym špecialistom, terapeutom, no neviem na koho sa presne obrátiť. Tiež som sa dočítal, že ako jedna z možností, je nainštalovať si na počítač Rodičovský zámok, aby som si znemožnil prístup k vybraným stránkam. Prosím Vás, rád by som počul iný názor.
Svoju priateľku milujem a samému je mi zle, z toho, čo som dokázal poza jej chrbát robiť, aj potom, ako ma už preto raz opustila. Viem ale, že sa tejto závislosti chcem zbaviť úplne a som zmierený, že je to reálny problém, ktorý nezvládnem vyriešiť sám. Prosím vás o radu, ako môžem s touto vecou úplne skoncovať, i keď na záchranu vzťahu je už možno neskoro, s čím sa ale nemôžem zmieriť. Obávam sa totiž, že i keby sa to nejakým zázrakom- obrovskou trpezlivosťou partnerky- podarilo zachániť náš vzťah, bojím sa že po niekoľkých mesiacoch by som sa ktomu vrátil znova.
Prosím o pomoc, radu či názor.... Som úplne stratený a dal by som čokoľvek za to, aby som sa s týmto mojim problémom vedel vysporiadať,a za to aby som vedel priateľku presvedčiť, že to myslím vážne a robím všetko pre to aby som s touto závislosťou prestal naveky.
Dobrý den,
děkujeme za důvěru a za velmi podrobný popis Vaší nelehké situace. To, jak se Vám opakovaně nedaří s chatováním, resp. s online flirtováním přestat, a to, jaké Vám to následně způsobuje obtíže, svědčí opravdu pro to, že se ve Vašem případě o závislostní chování jedná. Závislost je úporná nemoc, která se ráda vrací, i když se třeba zdá, že už je zvládnutá. Bohužel neexistuje nic jako jednoduchý univerzální návod na její překonání. Pokud to myslíte se svou změnou opravdu vážně a je to pro Vás tak důležité, využijte všechny dostupné možnosti a nehledejte jen jednu snadnou cestu. Zkuste navštívit a následně pravidelně docházet k terapeutovi, ten Vám může poradit další kroky, postupy či fígle, jak dosáhnout Vašeho cíle. Zrušte všechny své online účty, které lze použít k chatování, a nainstalujte ten rodičovský zámek, jehož heslo ale nebudete znát. Vyhýbejte se alkoholu a všem dalším drogám, jejich užití oslabuje zábrany a snižuje odhodlání při dodržování stanovených pravidel, ideálně abstinujte úplně od všeho. Svěřte se se svým problémem někomu blízkému, řekněte mu, jaký cíl jste si stanovil a jaká pravidla budete dodržovat, a požádejte ho o to, aby Vás v tom nějak kontroloval. Své (bývalé) partnerce nic neslibujte, ale můžete jí informovat o tom, že jste podnikl ty a ty kroky a že pravidelně docházíte na terapii. A v neposlední řadě můžete využít naši online aplikaci, kde je spousta dalších tipů.
Držím palce, ať těžké období překonáte. Nebude to snadné, ale pokud vytrváte, všechna Vaše námaha se Vám několikanásobně vrátí.
S pozdravem Jarda Vacek
19. 12. 2016
Dcera 13 let - závislost na internetu/sociálních sítích
Dobrý den, máme 13 letou dceru a mám obavy, že začala být závislá na sociálních sítích. Mobilní telefon a na něm sociální sítě zcela vytěsnili jakékoliv jiné její zájmy, zhoršila se ve škole, nestýká se osobně s kamarádkami či vrstevníky.
Dobu na internetu upřednostňuje před čímkoliv jiným (například oslavou jmenin babičky, kdy přes pláč a slzy byla nucena jet). S manželkou ji nutíme i přes její nesouhlas pokračovat ve hře na klaví a v tanci a v pravidelné přípravě do školy.
Osobní kontakt nejen s rodinou, ale i s vrstevníky postupně utlumovala a i její nejlepší kamarádka si nám postěžovala, že o přestávkách ve škole se s ní nedá bavit, že ji zajímá jen telefon. Na osobní návětevy ke kamarádkám nechodí vůbec, volný čas chce trávit doma.
Při prvních příznacích problémů jsme zkoušeli omezit povolenou dobu (od 20 do 21 hod), kdy měla telefon k dispozici v případě, že měla splněny své povinnosti (umytá, převlečená ke spaní, nachystané věci do školy). I přes opakovanou kontrolu a domluvu nebyla schopna toto plnit a využívala chvil, kdy se dostala nestřeženě k internetu. Onu hodinu téměř vždy přetáhla (dle naší možnosti kontroly) anebo nesplnila dohodnutá kritéria.
Jelikož problémy narůstají a pravidla užívání v omezeném režimu selhaly, cca před 14 dny jsme se rozhodli ji telefon zabavit a maximálně omezit využívání internetu (tedy mimo nutnou dobu například pro vypracování práce do školy apod). Telefon ji dáváme pouze pokud jede mimo bydliště například na trénink baletu apod. Těchto příležitostí však také zneužívá, aby například s telefonem zašla k prarodičům, kde má přístup na internet (jinak tam předtím nechodila).
Dnes například tajně vzala po návratu z tréninku telefon do koupelny a využila doby, kdy jsem měl puštěný router s wifinou kvůli práci.
Chápeme, že v dnešní době může být zejména v jejím věku problémem, že není v kontaktu na sociálních sítích a že v pubertě jistě s rodiči a rodinou nechce trávit tolik času, ale oba s manželkou máme pocit, že její potřeba pobytuna soc. sítích přerostla mez obvyklou. Obávám se, jestli zejména já, jako otec nejsem moc přísný, když jsem ji internet zakázal úplně. Bojím se, že pokud je závislá, mohla by z toho mít deprese nebo bychom mohli trvale poškodit vzájemné vztahy.
Prosím o vaše posouzení, případně radu.
Děkuji
Radim T.
Dobrý den,
Z Vašeho dotazu zní, že máte o dceru obavu a chcete situaci řešit. V tom bych Vás i ráda podpořila. Lze usuzovat, že chování Vaší dcery má rysy závislosti, nicméně pro určení rizikovosti či případné míry závislosti by bylo třeba, abyste se obrátili na odbornou pomoc. Její problémy zasahují do více oblastí života a zasloužily by si komplexní řešení. Doporučit Vám můžu jak individuální terapii pro dceru, tak i rodinnou terapii. Zvažte také vy osobní návštěvu poradny. Osobní kontakt by byl pro porozumění celému problému a hledání možných řešení přece jen vhodnější. Kontakty na adiktologické služby můžete naleznout zde: http://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/
Přeji hodně sil
Lenka Richterová
3. 3. 2016
Závislost na internetu; jak někoho přimět k léčbě?
Dobrý den,
už několik let jsem přesvědčená, že můj manžel je závislý na internetu, ale teprve nyní jsem se pokusila na internetu vyhledat informace o této závislosti a možných způsobech léčby a narazila jsem na vaši poradnu.
Z mého pohledu už v současnosti celý jeho život vyplňuje internet a rodina pro něj ve skutečnosti hraje jen okrajovou úlohu. Neustále má nutkání něco vyhledávat na internetu, hlavně v mobilním telefonu. Začne ihned po probuzení, kdy je to v podstatě první věc, kterou pravidelně každé ráno udělá. Mobilní telefon si nosí i na WC. Vzhledem k jeho profesi má pak i celý pracovní den přístup na internet a zřejmě toho i nadprůměrně využívá. Po příchodu z práce je jeho hlavní činností opět internet, na protesty mé i našich malých dětí tuto svou aktivitu dokáže přerušit, ale při nejbližší možné příležitosti se k ní ihned vrací. Na internetu je pak i dlouho do noci, má díky němu narušený spánek. Zdá se mi, že se nedokáže od internetu odloučit, ani když má ráno brzy vstát. Na internetu bývá opravdu dlouho do noci a přes den je pak malátný, unavený, ale ani přesto další večer nejde spát v nějakou rozumnou dobu, ale opět tráví čas na internetu. Když náhodou usne někdy večer s dětmi, tak se většinou probudí v průběhu noci nebo nad ránem s odůvodněním, že nemůže spát, a opět se věnuje internetu. Zajímavé ovšem je, že když spíme někde, kde není připojení na internet, klidně prospí celou noc. Máme děti předškolního věku a děti ho prakticky neustále upozorňují, že má pořád telefon v ruce a nutí ho, aby ho odložil. Pokud jdeme do přírody, je schopen celou dobu procházky strávit sledováním internetu. Když na to reaguji, většinou dost podráždění odpoví, že přece musí odpovědět tomu či onomu, o víkendu si často jako zástěrku bere svou rodinu - přece musí (samozřejmě teď hned) odpovědět své matce, své sestře apod., ale přitom samozřejmě projde i mnoho dalších stránek. Pokud ho přimějeme, aby telefon odložil třeba na půl dne či den, tak mám vždy pocit, že v tom okamžiku vůbec neví co sám se sebou, někdy mně připadá bez internetu úplně paralyzovaný. Mám pocit, že už není schopen nic ani naplno prožít (třeba pobyt v přírodě) nebo i činnosti s dětmi. Vnímám, že to už tak pociťují i naše děti. To ani nemluvím o tom, že už se vůbec nedokáže zapojit do jakýchkoliv činností týkajících se domácnosti, prostě mu nezbývá ani čas a v podstatě to už ani nedokáže vnímat. Řekla bych, že mu chybí na celý problém reálný náhled. Závislost a ani její destruktivní dopady na náš život si téměř nepřipouští. Když na toto téma zavedu hovor, tak většinou slyším, že to, že on je na internetu, je moje chyba.
Často přemýšlím o tom, jestli má naše situace vůbec nějaké řešení, když zcela chybí jeho reálný náhled na tento problém. Tato závislost je nenápadná, nepůsobí nijak nebezpečně, ale má naprosto destruktivní vliv na vztahy - vnímám to, že děti si ho přestávají vážit a já v podstatě také.
Zajímalo by mě, jak tuto situaci vidíte Vy? Dá se někdo, kdo nemá reálný náhled na svůj problém, přimět k nějaké terapii? A jak případně taková terapie probíhá a je úspěšná?
Děkuji za Váš čas i názor!
Dobrý den,
popisujete člověka, který na první pohled vykazuje znaky závislosti. Přestože mu dáváte najevo, že jeho chování vadí Vám i dětem, on s tím nic nedělá. Nevnímá to. Pokud chcete, aby se jeho chování změnilo, musí začít vnímat problém. Je třeba mu to dát najevo výrazněji, aby Vás a děti uslyšel. Do té doby máte problém Vy a ne Váš muž. Takhle tedy vidím Vaši situaci. A zda se dá někdo, kdo nemá reálný náhled na svůj problém, přimět k nějaké terapii? Spíše ne. Možná ho dostanete do poradny, ale pokud nevezme tenhle problém za svůj, odsedí to, odkýve, ale nic to s ním s největší pravděpodobností neudělá. A jak taková terapie probíhá a je úspěšná? Pokud by to byla individuální terapie ambulantní formou, pak je to pravidelné docházení k terapeutovi zahrnující edukační, motivační, nácvikové, sebepoznávací i jiné postupy, jejichž cíl je individuální a závisí na potřebách každého klienta. Někdy se hodí párová terapie, pokud se problém projevuje ve vztahu. A někdy může být výsledkem takové terapie i rozchod, pokud další soužití přináší více utrpení než štěstí. V tomto ohledu je třeba myslet zejména na děti a jejich vývoj, což Vám ale jako matce nemusím připomínat. Doporučuji Vám se se svým problémem (chování Vašeho muže) obrátit osobně na nějakého odborníka ve Vašem dosahu (psychologa, terapeuta, poradce v poradně pro mezilidské vztahy). Svému muži dejte jasně najevo, co Vám vadí a co uděláte, pokud své chování nezmění (nevyhrožujte mu ale planě) a pak mu dejte nějaký čas, aby mohl Vaše rozhodnutí vstřebat a cestu ke změně nastoupit. A připravte se na to, že v rámci terapie se budete muset změnit i Vy.
Přeju hodně zdaru.
Jarda Vacek
5. 3. 2014
Závislost na internetové komunikaci a psaní sms zpráv.
Dobrý den.
Můj dotaz se týká manželky. Jsme spolu již 13 let. Poslední dobou cca 4 roky, je manželka hodně závislá na psaní sms zpráv s erotickým podkladem a poslední rok i psaní na internetu, hlavně na facebooku. Několikrát jsem se to s ní snažil vyřešit, ale zhruba po měsíci se k tomu zase vrátila. To se opakuje pořád dokola. Máme 4 děti, 2 jsou manželky a 2 máme spolu. Od té doby nám to výrazně narušuje naše soužití a soužití celé rodiny. Nechci si nechat rozbít rodinu jenom proto, že není schopna toho nechat. Jsem ochoten proto udělat vše, aby toho zanechala a začala se chovat jako před tím. Zatím jsou kolem toho jenom hádky a já jsem ten nejhorší, protože na to poukazuji. Mám ji opravdu rád, ale tohle to mě hrozně ubíjí. Už si nevím rady a proto píšu sem. Rád bych poprosil o radu a popřípadně i o nějaký kontakt, nějakého psychologa nebo poradnu, která se o takový případy zajímá.
Moc děkuji.
Dobrý den,
z Vašeho popisu není možné určit, zda se v případě Vaší ženy jedná o závislost. Jedním z kritérií závislosti je ale to, že se chování závislého nějak negativně promítá na jeho zdraví, a to včetně zdraví sociálního, tedy i ve vztazích. Ovšem ani pokud Vám její chování vadí a způsobuje rozepře, nemusí to ještě znamenat, že je závislá. Není ale těžké pochopit, že můžete žárlit nebo si připadat podveden, pokud Vaše žena hledá erotické či citové uspokojení mimo váš vztah.
To, že se Vám nedaří Vaši ženu přesvědčit, že problém má ona a že to ona se má změnit, je zcela obvyklé. Ať už u závislých či v celkem normálním partnerském vztahu, kde sebou navzájem více či méně manipulujeme. Aby své chování změnila, je třeba jí dát najevo, co konkrétně v jejím chování Vám vadí, říct jí, jak se cítíte, když to a to dělá, namísto toho, abyste ji obviňoval, že je taková či onaká nebo např. že ona je zodpovědná za rozpad vašeho vztahu. Můžeme to nazvat dospělou komunikací nebo asertivním chováním.
Samozřejmě by bylo ideální, kdyby Vaše žena sama pocítila potřebu vyhledat odbornou pomoc, ale to chce většinou čas a přiměřenou motivaci. V této chvíli jste to Vy, kdo potřebuje podporu. Proto Vám doporučuji obrátit se zatím sám osobně na psychologa nebo na psychoterapeuta, který Vám poradí konkrétně, jak se zachovat, abyste si udržel sílu a víru v pokračování vztahu. Píšete, že jste ochoten pro to udělat vše. Jsou věci, které by bylo pro úzdravu dobré udělat, ale které Vy udělat nemůžete, protože je musí udělat Vaše žena. Udělejte tedy to, co můžete, a postarejte se v první řadě o sebe, abyste mohl být pro svou ženu oporou. První krok jste už udělal tím, že jste napsal tenhle dotaz.
S přáním všeho dobrého
Jarda Vacek
14. 2. 2014
internet
Mám obecně problém se od internetu odtrhnout, když na něm začnu něco dělat. Nejsem schopná od internetu odejít po dobu několika hodin. Občas i delší dobu nejdu na WC - nebo si dojdu a pak se stejně k PC vrátím.
Začnu nevinně e-mailem, ale pak přejdu na zprávy a něco mně zaujme, začnu si o tom hledat informace, otevřu si všechno v mnoha panelech a pak je postupně čtu a přitom otvírám další, pak zjistím, že uběhly dvě hodiny, ale stejně chci všechno dočíst. Občas mi pomůže, když si stránky stáhnu s tím, že si něco přečtu později (pak mám ovšem problém s plným diskem a s jeho mazáním) a občas i některé stránky nepřečtu celé ;-)
Dřív se mi stávalo, že když jsem narazila na webovou stránku, měla jsem tendenci ji celou přečíst (třeba blog nebo stránky menšího rozsahu - ne zpravodajské servery) - rozklikat všechny sekce atp. Možná to dělám stále, ale už nečtu vše.
Baví mne vyhledávat informace. Chci zjistit nějakou věc, tak si ji vyhledávám, pak stejně skončím na jiných stránkách, kde mně zase něco zaujme atd. Dřív jsem denně chodila na nějaká fóra, už na jedno nechodím vůbec a druhé už nepřispívám a naposledy jsem tam byla před několika měsíci.
Když už s jedním tématem skončím, napadá mně, na co bych se dál mohla podívat a pořád dál a dál a i když se cítím unavená, tak se dál na něco dívám a přitom vím, že už jsem měla dávno odejít a vypnout to.
Někdy po x hodinách zjistím, že jsem stejně nenašla informaci, co jsem chtěla původně vyhledat a kvůli které jsem na internet šla. Nebo to někdy zjistím až po vypnutí PC - ale znova ho nezapínám.
Když na internetu nejsem, myslím, že mi to nevadí, ani na cestách neutrácím za připojení apod. Ovšem už se mi taky stalo, že jsem v zahraničí asi 3 h strávila hledáním, co se dá v daném městě vidět a jak mají kde otevřeno místo abych rovnou vylezla do terénu :-)
Na to, aby mě internet finančně ruinoval jsem moc šetřivá :-). Nyní bydlím bez internetu, ale má to nevýhodu, že nejsem schopná odcházet z práce... Když odejdu "včas pryč", tak je to prima - začala jsem číst, poslouchat rádio apod. Jenomže jelikož mám problém i s prokrastinací, tak v práci často zůstanu dlouho a když tam jsem sama, tak se mi špatně odchází od internetu (pokud nemám v ten den jiné plány, což nemám každý den, protože nestíhám práci a tak dokola).
Chodila jsem před pár lety několik let k psychologovi, ale tohle jsem mu nepřiznala.
Jednou jsem se tady už registrovala (taky nad ránem po noci u internetu), ale nevytrvala jsem a už jsem se podruhé nepřihlásila. Zkusím to tedy znova.
Omlouvám se za tu litanii :-)
Dobrý den,
za tu litanii se rozhodně neomlouvejte, může Vám i ostatním, kteří si ji přečtou, pomoci nahlédnout vlastní problém. Popisujete v podstatě jen bezprostřední příznaky závislosti na internetu, k jejímu zvládnutí ale potřebujete motivaci, a tu můžete získat třeba tak, že si uvědomíte širší souvislosti svého chování - o co jste díky vztahu k internetu přišla, do jakých konfliktů jste se dostala, co jste nestihla a stihnout chtěla... Chcete to změnit? Myslím, že klíč je v té větě, kde píšete, že jste to nepřiznala psychologovi: závislost na internetu není osamocený problém, který snadno odstraní nějaká svépomocná aplikace, naopak, je to fenomén, který se často vyskytuje ve spojitosti s dalšími duševními neduhy (píšete o prokrastinaci, ale často to jsou třeba deprese, úzkosti, sociální fobie apod.) a jako takový se musí komplexně léčit, protože když se odstraní jen vnější projevy, probublá problém někde jinde v jiné podobě... Kdyby aplikace nestačila, ozvěte se, toho psychologa bych totiž rozhodně doporučil, třeba někoho jiného, pokud Vám ten předchozí nesedl.
S pozdravem
Jarda Vacek
