Proč lidé hrají?
Častou otázkou pro osoby s problémem gamblingu je: "Proč to děláte, proč hrajete?". Možná se divíte, že někdo dělá něco, co způsobuje takové problémy. Proč si nevsázejí a nehrají jen podle svých možností? Někteří lidé si pak myslí, že hraní je známkou slabosti a neschopnosti. Avšak pravda není tak jednoduchá. Problémy s hazardní hrou jsou charakteristické ztrátou kontroly. Mnozí lidé nejsou schopní vysvětlit, proč i přes všechny své problémy stále hrají. Nejviditelnější odpovědí jsou peníze. Mnoho hráčů má pocit, že čekají na velké vítezství, které nikdy nepřijde, ale vždy je provokativně blízko. Pokud přijde, výhra je zase investována do hry a tím se uzavírá bludný kruh.
Existuje i jiný způsob přemýšlení o hazardu. Ten ho vidí jako příznak něčeho jiného a většího. Hráči mají často tendence riskovat i v jiných činnostech a hazardní hra je pak spojena s určitými vnitřními pocity. Z tohoto pohledu není hazardní hra známkou slabosti, ale spíše způsob, jak se vyrovnat s nějakým větším problémem (Gamcare.org.uk). K počátkům patologického hráčství může dojít během adolescence nebo mladší dospělosti, u některých lidí až v dospělosti. Vývoj obvykle trvá několik let. Většinou postupně narůstá frekvence i vsazené sázky. Frekvence se týká spíše typu gamblingu než závažnosti. Ani velikost finanční částky není indikátorem. Ti, kteří začínají hrát jako mladí tak často činí s přáteli nebo rodinnými příslušníky. Mnoho studentů z toho časem vyroste, u některých se rozvine celoživotní problém. Vzorce gamblingu mohou být pravidelné nebo epizodické. Gambling může narůstat v období stresu, deprese a během užívání návykových látek nebo abstinence. Gambling se také často vrací a epizody se opakují. Rozvoj patologického hráčství je spojen s impulzivitou a užíváním návykových látek (DSM-V).