Zeptejte se

Zeptejte se na otázku z oblasti závislostí a užívání psychoaktivních látek a informačních technologií.

  • Všechny zadané dotazy týkající se tématu užívání a závislosti na psychoaktivních látkách a informačních technologiích budou zobrazeny i s odpověďmi na těchto stránkách.
  • Vaše osobní údaje jako je příjmení, adresa či email, budou kvůli ochraně vašich dat před zveřejněním smazány. Váš e-mail nebude na stránkách zveřejněn, protože slouží pouze pro to, aby vám odpověď přišla rovnou na váš e-mail.
  • Zadaný dotaz vám bude odpovězen do 7 pracovních dnů.

Položit dotaz

Poslední 3 zodpovězené dotazy:

16.02.2017 - gamblerstvi Dobry den, chtel bych se zeptat, jsem z klatov. Je prosim vas nekde pobliz psycholog ohledme hracstvi? Pred nedavnem jsem zase zacal hrat. V momente, kdy mam prachy u sebe, je to katastrofa. Uz nechci prohravat svuj zivot a komplikovat zivot i sve rodine. Mam 4 mesicniho syna, tak nechci, aby o tatu prisel.
Pocitam, ze zena se bude chtit rozvest, nedokazu to ovladnout. Co proti tomu delat? Jsem na pokraji sil.
Dobrý den,
nejste sám, kdo řeší podobný problém. Přestat hrát je obtížné, ale pokud to má pro Vás smysl, můžete to zvládnout. Způsobů, jak toho dosáhnout, je mnoho, ale všechny předpokládají Vaši aktivitu a vytrvalost. V situaci, v jaké se teď nacházíte, bych Vám doporučil osobně kontaktovat někoho, s kým můžete probrat, co v nejbližších dnech udělat. Kontaktování odborníka neodkládejte a využijte svého odhodlání.
Specializovanou službu pro patologické hráče poskytuje plzeňské Centrum protidrogové prevence a terapie, zkuste se obrátit na ně, zda mají kontakt na někoho ve Vašem regionu:
http://www.cppt.cz/nase-zarizeni/poradenstvi-pro-patologicke-hrace
Psychoterapii Vám může poskytnout nebo předepsat také psychiatr, např. v AT ambulanci:
MUDr. Marta Baštařová, Tel.: 376315282, Hostašova 152, Klatovy
S pozdravem
Jarda Vacek


12.02.2017 - Alkohol Dobrý den,

mým problémem je alkohol. Jsem žena, 29 let. Když jsme doma s přítelem, tak si dáme maximálně 1 skleničku vína 2-3x do měsíce. Ale když se koná nějaká oslava, tak i když si říkám, že nesmím, tak to přeženu a opiju se. Už to nedokážu zvládat sama a tak hledám odbornou pomoc. Chodím do práce a tak bych se ráda zeptala, jestli je možné a kam docházet na terapii, kde by mi dokázali pomoci s tímto problémem.

Děkuji.
Dobrý den,
Je dobře, že nad svými potížemi přemýšlíte a hledáte pomoc. Tomuto typu léčby, o kterém uvažujete, kde se pravidelně dochází na sezení, se říká ambulantní léčba. Možností je mnoho. Podívejte se na http://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/ a vyberte si adiktologickou ambulanci, kde se můžete objednat a problém probrat s terapeutem.
Ať se Vám daří
Lenka Richterová
11.02.2017 - Je to prokrastinace nebo jiný problém? Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli se i v tomto případě jedná o prokrastinaci? Pracuji v IT jako tester a podpora zákazníkům. Mám však pocit, že tu práci nezvládám tak, jak se ode mě očekává, a nedokáži odhadnout jestli proto, že na to nestačím, nebo díky způsobu práce, že vlastně nemám dostatek informací, abych si dokázala vše "propojit" nebo jsou to pracovní nároky opravdu větší než by měly být. Takže se mi stává, že: 1. dostanu úkol, ale vlastně nevím, co přesně má být výsledkem, a tak nevím co s tím; nebo mám udělat něco, u čeho vůbec nevím, jak na to. V těchto případech takový úkol "odsouvám" (dělám standartní kontroly, nebo vyřizuji telefonát od zákazníka, kde vím, o co se jedná), a většinou se tak k jeho řešení dostávám pozdě, a vlastně ho ani pořádně nedokončím. 2. Na mateřské jsem pracovala z domu, ale docházelo k tomu, že když jsem začala pracovat a soustředila se na to, co a jak mám udělat (už jenom pochopit zadání pro mě někdy bylo náročné - jednalo se o nové věci), tak se dítě vzbudilo. Vstanu, dám mu hračku, ať se zabaví, znovu si sednu, snažím se navázat tam, kde jsem přestala, ale dítě má žízeň. Vstanu, dám mu napít, sednu k práci, soustředím se, kde jsem přestala, a co teď musím, dítě chce kakat. Takže znovu jiná činnost, pak si sednu, přemýšlím, kde jsem skončila, snažím se soustředit a pokračovat, přijde starší dítě ze školy a potřebuje ... . Zase odcházím od práce, v tu chvíli jsem už vnitřně vzteklá a napjatá, že nemůžu dokončit rozdělanou věc, na kterou se navíc potřebuji zcela soustředit, v hlavě mi "víří" co všechno ještě musím udělat, jak to otestovat, do toho brebentění děti, a už se nedokážu k té práci vrátit, a říkám si, že ji udělám večer, až budou děti spát, a budu mít na to klid. Večer jsem unavená, chce se mi spát, tak si před práci prohlížím stránky na netu na odreagování, a říkám si: Ještě chvilku, pak se do toho dám. Únava je čím dál větší, někdy se do práce pustím, trvá mi 3x déle než obvykle, ráno jsem nevyspaná a unavená. Při představě, že se začnu soustředit a pokračovat, kde jsem skončila, a dítě mě zase vyruší, už ani nemám sílu to zkoušet a rovnou to nechám na večer, tentokrát však zůstane jen u těch "odreagujících stránek". Ale stále myslím na to, že to musím udělat, ale když to zkusím přes den, to vytrhávání ze soustředění mi "odrovnalo" krátkodobou paměť, v noci mi to trvá dlouho, a další dny jsem jak mátoha. V hlavě ale mám pořád to, že to musím dodělat, a nedokážu se uvolnit nebo si odpočinout, neumím si udělat volnou sobotu nebo neděli, protože pořád myslím na to, že bych to přece měla dodělat. Jen potřebuju, aby se děti zabavily tak, abych měla aspoň 2-3 hodiny v kuse ... Ale nejde to, tak večer, ale to se zase musíme učit do školy, tak v noci, ale to zase budu ospalá. Výsledek: mám pocit, že nemyslím na nic jiného, než na práci, ale ve skutečnosti jsem neudělala skoro nic, a přitom ani neměla žádný odpočinek. Dnes už zase pracuji jen v práci, takže mám volné večery i víkendy, a už zase jsem schopná alespoň některou započatou práci i dokončit :-) , takže část tlaku pominula, přesto si ale pořád připadám vyčerpaná a unavená, a hlavu jako bych měla zaplněnou nějakým "smetím", jakoby pořád nad něčím přemýšlela, nedokážu ji uvolnit a vypnout, přitom si myslím, že moje výkonnost není tak velká, abych byla tak vyčerpaná (večer doma už obvykle jen udělám to nejnutnější kolem dětí), a ani to "přemýšlení" nemá žádný výsledek . Jedná se i v tomto případě o prokrastinaci, nebo jde jiný problém? A kde bych se případně měla obrátit pro pomoc? Moc děkuji za případnou odpověď :-)
Dobrý den,
děkujeme za zajímavý a velmi konkrétní dotaz, i za upřímnost, s jakou popisujete své problémy. Nepovažuji za rozhodující, zda se ve Vašem případě jedná o prokrastinaci či nikoliv, ale hlavně to, že jste sama se sebou nespokojená. V podstatě jakýkoliv psycholog, terapeut či kouč by Vám měl být schopen poradit, jak z toho ven. Napadají mne jednoduché rady, které by mohly být velmi účinné, pokud se ve Vašem případě jedná "pouze" o špatné pracovní návyky a chyby v myšlení.
Je pochopitelné, že odkládáte úkoly, kterým nerozumíte. V první řadě je třeba, abyste dostávala jasně zadanou práci. Zkuste zjistit, jestli je problém na Vaší straně nebo na straně toho, kdo Vám práci zadává. Nebojte se zeptat, co přesně máte udělat, z jakých zdrojů můžete při práci čerpat a jak vlastně poznáte, že už je to hotové. Pokud je to stud či hrdost, co Vám neumožňuje se doptávat, pak jsou tyto mechanizmy vyhýbání se úzkosti zodpovědné za Vaše neštěstí. Je lepší nepříjemným pocitům čelit jednou na začátku a třeba se i ztrapnit, abyste mohla s klidným svědomím dál pracovat a zažívat opakovaně úspěch, než se takovým pocitům neustále vyhýbat a zažívat relativní klid, který ale znamená dlouhodobé trápení, protože nevíte co a jak máte dělat.
Ohledně práce z domova s dětmi existuje velmi jadnoduchá rada: oddělte pracovní a osobní život. Pokud musíte pracovat z domova, zařiďte si alespoň oddělenou pracovnu a dodržujte režim. Nebo zkuste pro dítě najít alespoň na část dne hlídání, aby Vás nerušilo. Pravděpodobně budete schopná vydělat za tu dobu více než Vás bude to hlídání stát. A s únavou večer je to jasné, to je čas určený k odpočinku a ne k práci, takže zase ten režim...
Když se s tím obrátíte na nějakého odborníka osobně, myslím, že budete překvapená, jak rychle je možné dosáhnout změny k lepšímu, pokud budete důsledná a vytrváte.
S pozdravem
Jarda Vacek